Secret •Martin•MenT•Kovy•

50

*Pohled Káji*
Nepochopil jsem to co mi Em psala. Nechápal jsem ani to proč mi nebere telefon. Vůbec nevím co se stalo.

Hlava mi to prostě nebrala. Po poslední zprávě co mi poslala jsem ji zkoušel dvakrát volat. Mobil měla vypnutý. Začal jsem se trochu obávat.

Mobil jsem odložil a šel jsem se najíst. Přemýšlel jsem nad tím co se asi mohlo stát. Nic mě nenapadalo. Zvedl jsem se ze židle a na stole nechal zbytek jídla. Něco mě tak hrozně nutilo za ní jet. Chci vědět co se stalo. Co jsem jí udělal.

Zabouchl jsem dveře od bytu a seběhl jsem dolů. Venku byla hrozná zima, tak jsem se rozhodl že pojedu autem. I když je to jen kousek.

Dojel jsem k ní.  A doběhl jsem ke dveřím. Zazvonil jsem a chvíli čekal. Nikdo nepřicházel a tak jsem zazvonil znovu. Pořád nic. Tohle už je trochu divné. Kam by asi šla?

Zkusil jsem otevřít dveře, ale bylo zamčeno. Dům jsem si obešel až k jejich zahradě. Na zahradě byl jen její pes. přelezl jsem dřevěný plot a vydal se ke dveří. ty už na štěstí byly odemčené.

Vešel jsem dovnitř. v celém domě bylo nepříjemné ticho.
,,Em?!..Jsi tady?!" zavolal jsem a čekal jestli se někdo ozve. Nic jsem neslyšel a tak jsem šel nahoru, kde měla pokoj. Když jsem šel po schodech uslyšel jsem od někud hlasy. Hned jsem zamířil do jejího pokoje, ale nikdo tam nebyl. postel byla rozházená a v pokoji byla hrozná tma. Vyšel jsem z pokoje a chvíli se zastavil na chodbě.

Slyšel jsem hudbu která se ozývala z druhé strany chodby. Šel jsem ke dveřím a zaklepal. Nikdo se neozýval.
,,Em?" zaklepal jsem znovu, ale odpovědi se mi stále nedostávalo. Byl jsem hrozně nervózní. Hudba pořád hrála. Zkusil jsem dveře otevřít. Byly odemčené a za to jsem byl neskutečně rád.

Otevřel jsem je. Byla to koupelna. Všude bylo poházené oblečení. Telefon tiše hrál na poličce a v místnosti byla plně napuštěná vana a v ní ležela Em. Byla ponořená. Vypadala jakoby spala. Hned mi došlo co se stalo. Rychle jsem k ní doběhl a vytáhl ji z vody. Byla bledá, kruhy pod očima a vyhublá. Položil jsem ji na zem. V tuto chvíli mi bylo úplně jedno že nemá oblečení. Šlo mi jen o to, aby žila.

Začal jsem ji oživovat. Nikdy jsem to nedělal. Viděl jsem to ve filmech, tak aspoň vím jak se to má udělat.

Ruce se mi třepaly. Hrozně jsem se bál. Hlavou se mi honilo tolik věcí. Důvody proč se tohle muselo stát. pořád jsem si ale říkal že musím zachovat klid. Ono to ale nešlo. Nevěděl jsem jak dlouho v té vodě ležela. Třeba už ji nikdo nepomůže. V tu chvíli mě nenapadlo zavolat sanitku. I když by to mělo být to první, ale ne. Myslel js jen na ni.
,,Emily, prosím" šeptl jsem a přiblížil se k jejím ústům. Musel jsem jí dát dýchání. Pořád se ale neprobírala. Myslel jsem si že je mrtvá. Rozbrečel jsem se. Tak moc jsem ji chtěl zachránit.
Naposledy jsem se k ní sehl a opět ji dal dýchání. Rukama jsem ji přitlačil na hrudník a několikrát zapumpoval.
,,Prosím..Nesmíš zemřít" po tváři mi tekly slzy a já na tempu přidal. Najednou se začala dusit. Vykašlávala vodu. Ze srdce mi spadl velký kámen. Ona žije. Byl js tak šťastný. Otřel jsem si oči.
,,Hrozně jsem se o tebe bál" Zašeptal jsem ještě s roztřepaným hlasem. Podal jsem ji ručník, který ležel vedle mě. Ona si ho vzala a hned se do něj zabalila.
,,Děkuju Kájo" řekla tiše a hned se rozplakala. Objal jsem ji a ona pořád plakala. Pevně jsem ji stiskl a pomohl ji se zvednout. Sotva se držela na nohách.

Došli jsme do jeího pokoje. Sedla si na postel a já vedle ní. Položila mi hlavu na rameno a vzdychla. ,,Tohle už nikdy nesmíš udělat. Slib mi to." Řekl jsem do ticha a z mého hlasu šla ještě pořád slyšet nervozita. ,,Chtěla jsem se jen vykoupat. Asi jsem usnula." Mluvila tiše. Byla klidná. Jakoby to chtěla. Jakoby jí ani nevadilo že právě málem zemřela. ,,Tak hrozně jsem se o tebe bál" Zopakoval jsem větu kterou jsem řekl v koupelně.
,,myslela jsem že se na mě zlobíš" po tváři ji stekla slza.
,,Proč bych byl?" byl jsem překvapený. Nemám jediný důvod.
,,Kvůli tomu co se stalo s Honzou" podívala se na mě a já se zatvářil nechápavě.
,,Ty o ničem nevíš?!" Vyvalila oči a já zakroutil hlavou.
,,Tak proč jsi mi volal?" Zeptala se. ,,Jsme kamarádi a ti si obvykle volají" ušklíbl jsem se.
,,Promiň..Že jsem na tebe byla taková. Je toho na mě prostě moc" vzdychla a utřela si další slzu na její tváři.
,, Řekni mi co se stalo" Podíval jsem se jí do očí a ona zase mě..

Tak jak jsem řekla, tak je to tady. doufám že se vám část líbila.

S kým se uvidím zítra na utuberingu?😍
Zjistila jsem že tam bude i Luboš❤ takže jsem nejvíc happy😱 budu moc ráda za vote a komentář
Enjoy❤
(844)