Secret •Martin•MenT•Kovy•

56

Ráno jsem se probudil dřív jak ona. Šel jsem se nasnídat a když jsem se vrátil tak u ní byl doktor. ,,Slečno, budeme to muset nahlásit." Em jen přikývla. ,,Budete schopna jim to všechno popsat?" Starostlivě se zeptal a ona znovu jen přikývla. ,,Dobře tedy. Kdyby se cokoliv dělo, tak okamžitě volejte" Odešel z místnosti a já si k ní zase sedl. ,,Martine, Běž domů. Musíš se pořádně vyspat. A navíc je škola" Otočila se na mě. ,,To je dobrý. Vyspaný jsem a ze Školy nás oba omluvila moje máma." Usmál jsem se na ni. ,,Vlastně by tu měla každou chvílí být. Chtěla tě vidět" Podíval jsem se na dveře a pak na ni. Usmála se. 

Za půl hodiny někdo zaklepal a vešel. Byla to máma. ,,Ahojte" Okamžitě došla k Emily a celou si ji prohlédla. ,,Holčičko" Vzdychla a položila mi ruku na rameno. ,,Donesla jsem ti něco na zub" Usmála se mamka a z tašky vytáhla čokoládu, Jablka a brambůrky. ,,Aby ses tu měla dobře" Emily se usmívala a nic neříkala. ,,Mami, Em to ale jíst nemůže" Ozval jsem se. Doktor mi zakázal ji cokoliv nosit. ,,To jsem nevěděla. Tak to promiň" Řekla zklamaně mamka. ,,To je dobrý. Sním si to později. A moc vám děkuju" Zastavila mamku, když to chtěla vyhodit. Mamka se usmála a vrátila to zpět na stůl. Posadila se vedle mě. ,,Ještě že jsi v pořádku" Pohladila Em po ruce. ,,Už to ví i vaši?" Zeptala se mamka a Em zakroutila hlavou. ,,Volal jsem jim, ale nebrali telefon" nadzvedl jsem ramena. ,,Jsou asi zase v zahraničí" Ozvala se Emily. ,,Ach tak. Pokusím se jim pak zavolat. Aby věděli" Řekla mamka. Emily moc nemluvila. Byla jakási unavená. Ani se jí nedivím. A i mamka to pochopila.

Mamka tu s námi byla asi dvě hodiny. Potom musela znovu do práce.Má Emily hodně ráda a když zjistila co se jí stalo, tak se málem rozbrečela. Emily musela být taky ráda že je tam konečně někdo jiný než já. Když mamka odcházela tak z tašky vytáhla počítač, prej aby jsme se mohli koukat na filmy.

Nechal jsem ho ležet na stole a místo toho jsme si povídali. Postavil jsem se, protože mě už nebavilo sedět a šel jsem k oknu. Podíval jsem se ven. bylo sychravo a docela zima. ,,Mohli by jsme zase někam letět, až se uzdravíš" Navrhl jsem a opřel se o parapet. ,,To by bylo super" Na tváři se ji objevil velký úsměv. 

Plánovali jsme cestu a najednou se dveře otevřely. Stál v nich Kája. Podíval se na Emily a hned k ní doběhl ,,Bože. Tak hrozně jsem se bál" Řekl udýchaně. ,,Jsem v pohodě" Usmála se na něj. On zvedl hlavu a podíval se na mě. Zhluboka se nadechl a rychle došel ke mě. Napřáhl se a praštil mě přímo do obličeje. ,,Nechte toho!" Zakřičela Emily. Nemohl jsem to nechat být a tak jsem mu to vrátil. ,,Je to kvůli tobě. Jsi takový idiot" Zakřičel na mě a silou do mě strčil. Přilítl jsem ke zdi a pořádně se  praštil. Loktem mě u ní držel a bylo vidět že je hodně rozzuřený. Emily se zvedla z postele a snažila se dojít k nám. Najednou se přístroje rozpípaly a Em se chytla za břicho a musela se opřít o židli aby nespadla. Než jsme stihli zareagovat, tak doběhla sestra. Když uviděla Emily tak se za ní rozběhla. ,,Ven, oba" Vykřikla a ukázala na dveře. ,,Rychle sežeňte doktora" Zavolala na nás. Oba jsme se rozběhli do jeho kanceláře. Byl jsem tak nervozní. Ani jsme neklepali. ,,Doktore, musíte rychle k Emily. Volá vás sestra" Řekl jsem udýchaně a on se hned zvedl. Rychle šel přes  dlouho chodbu až k jejímu pokoji. Šli jsme za ním a on nás zastavil. ,,Čekejte tady" Vešel do pokoje a zabouchl dveře.

Hned se dveře zase otevřely a vyšel doktor a hned za ním vyjela její postel, kterou vezla sestra. Doběhli jsme k posteli. ,,Promiň Em"Omluvil jsem se jí. Věděl jsem že je to kvůli nám. ,,Taky se omlouvám" Řekl roztřeseným hlasem Kája. Šli jsme s nimi až ke dveřím kde jsme čekal minule. Emily celo dobu hrozně sténala a slzy ji tekly po tváři. Nehty zarývala do matrace. Bylo hrozný ji takto vidět.

Zastavili jsme se přede dveřmi. Sestra se na nás hned otočila. ,,Jste normální?" Vykřikla na nás a my oba jsme se koukali do země. ,,Měla být v klidu. Myslela jsem že ji podržíte a ne aby jste se tam ještě poprali." Zprdla nás setra. ,,Omlouváme se. Bude v pořádku?" Zeptal jsem se. ,,To nevím. Martine ty moc dobře víš že se málem neprobudila. Toto je velmi vážné. Začala znovu krvácet" Zakroutila hlavou a Kája při druhé větě zbystřil. Sestra odešla a my se posadili. ,,Jak jako že se málem neprobudila?" Nechápavě se mě zeptal Kája. ,,Doktor ji nedával velkou šanci. Měla silné krvácení a dokonce to i prý zasáhlo důležité orgány" Kája si dal hlavu do dlaní.
,,Jen ti chci říct, že mi to není jedno. Vím že jsem udělal chybu. Mám z toho výčitky svědomí, nemůžu spát. Tak hrozně se o ni bojím" prolomil jsem nekonečné ticho. ,,Nechápu že jsi mu fakt věřil. Asi sis už našel jiné kamarády. Mohli ji zabít." Vyčítal mi to. On ale neví jak se cítím. Myslí si že je mi to fuk. ,,Sakra a ty si myslíš že to nevím? Nebo že jsem to udělal schválně? Vůbec nevíš jak to bylo" Zvýšil jsem hlas. Opřel jsem hlavu o studenou zeď a zavřel oči. ,,Víš, když jsem k ní po té vaší hádce došel, tak ležela na dně vany. Myslel jsem si že je mrtvá. Když jsem ji "probudil" tak jí to nijak netrápilo. Jakoby to chtěla" Bylo vidět že je z toho špatný. Tohle jsem fakt nevěděl. Chtěla se zabít? Byla by to zase moje vina. ,,Všechno jsme to posrali" Hlavu jsem si dal do dlaní

Po hodině a půl se dveře zase otevřely. Em byla uspaná. Šli jsme se doktora zeptat jak na tom je. Emily mezitím odvezli do pokoje a my šli s ním. ,,No, Stalo se to čeho jsme se báli. Znovu začala krváce. podařilo se nám to ale zastavit. Takže se teď jen musí pořádně prospat." Řekl a my jsem oba jen přikyvovali. Hrozně se mi ulevilo. ,,Měli jste ji pomáhat. Už jen to že jste se před ní začali rvát, tak jí zvýšilo tlak. A pak když vstala z postele.." Vzdychl doktor. Díval jsem se do země. ,,Hlavně to už nedělejte. Nevím co se mezi vámi stalo ale není dobrý nápad to řešit před ní" Upozornil nás doktor a odešel. Šli jsme k ní do pokoje. V rukách měla zapíchané jehly. 

,,Možná bychom měli zavolat i Honzovi" Podíval jsem se na Káju, který neustále sledoval Emily. ,,Myslíš že je to dobrý nápad?" Podíval se na mě. Podle mě by to Honza mě vědět. Měl by si ji konečně vyslechnout. ,,Určitě by byla ráda" řekl jsem a podíval se na ni. ,,No, a nebo naopak" Přišlo mi že tam Kája Honzu nechce. Jakoby nechtěl aby se oni dva stýkali. ,,Prostě mu zavolám. Ať vidí kde je pravd" Kája jen nadzvedl ramena a neodpovídal.

M: ,,Čau Honzo"

H ,,Ahoj" O Honzovi jsem dlouho neslyšel. Byl docela dlouho pryč a nikdo s ním nemluvil. Všichni čtyři jsme se teď docela odcizili.

M: ,,Honzo udělali jsme oba hroznou chybu"

H: ,,Stalo se něco?" Nechápavě a s obavami se zeptal. 

M: ,,Jo, Emily je v nemocnici. Je na tom docela špatně a je to naše vina"

H: ,,Jak to myslíš naše?"

M: ,,Nic z toho co nám řekl Lukáš, tak nebyla pravda. To on ji zmlátil a pobodal. Málem to nepřežila"

H: ,,Cože?.. A kde teď jsi?!" 

M: ,,V nemocnici. Před pár hodinami musela opět na sál. Měl by jsi tu být až se znovu probudí"

H: ,,Ježiši.." Odmlčel se. ,,Jo, já dojedu."

M: ,,Děkuju"

H: ,,Martine?"

M: ,,Ano?"

H: ,,Myslíš že mě bude chtít vůbec vidět?"

M: ,,Jsem si jistý že ano"

H: ,,Dobře tak ahoj"

zavěsil jsem a došel opět do pokoje. Emily pořád spala a Kája na ni jen koukal. ,,Kájo, dnes se půjdu asi vyspat domů. Budeš tu s ní?" Zeptal jsem se ho a vzal si svoje věci. ,,Jo, jasně. Byl jsi tu s ní dlouho. Měl by sis odpočinout" Byl najednou nějaký milý. Na to že mě ještě před pár hodinami chtěl dobít. ,,zítra zase dojdu" On jen přikývl a já odešel.

Tak doufám že jste se těšili a že se vám to líbilo. V další části by se měl konečně objevit Honza. jéééj. Už tam chyběl

Určitě si někdo všiml že jsem začala předělávat první části tohoto příběhu. Takže kdyby něco nesedělo tak se omlouvám. Snažím se to předělat co nejrychleji ale mezitím se objevuje hrozně moc nových čtenářů a  je to těžký. Takže se omlouvám ještě jednou.

Jinak budu moc ráda za vote a komentář♥
Enjoy♥

(1469)