Celý den uběhl hrozně rychle. Už byl večer a my jsme hráli stolní hry při kterých mě kluci vždy porazili. Bude se mi po nich stýskat. I když asi jen na pár dní ale bude.
Byli jsme vzhůru asi do dvou. Už jsme byli všichni unavení tak jsme si šli lehnout. Rozloučili jsme se a každý šel do pokoje. Zavřela jsem dveře a byla jsem strašně unavená. Proto jsem se rozhodla že zhasnu a půjdu spát. Tak jsem se tedy nachystala že vyběhnu rychlostí blesku do postele. 3..2..1..zhasla jsem rychle skočila do postele a přikrila peřinou. Asi si říkáte že už jsem velká a že strašidla nejsou. Ale nikdy nevíte. Prostě jsem jak malé děcko ale co.
Ležela jsem v posteli a koukala do stropu. Najednou mi víčka začala padat a já usnula.
Vzbudila jsem se celá upocená. Chtělo se mi brečet a křičet. Zase noční můra. Najednou někdo zaklepal. Podívala jsem se na hodinky. 3:02. ,,Dále,,. Řekla jsem dveře se otevřely a v nich stál Honza. ,,Co potřebuješ,,. Řekla jsem a utřela jsem si slzy které mi stékaly po tváři. On nic neříkal a posadil se na postel. Chvíli na mě jen tak koukal. ,,Jsi v pohodě?,,. Zeptal se a zněl trochu ustaraně. ,,Jo jsem, proč bych nebyla?,,. Zeptala jsem se. ,,Vzbudil jsem se a slyšel jsem jak brečíš. Řekl a já sklopila hlavu. ,,Zlý sen,,. Řekla jsem a falešně se usmála. ,,Aha,,. Řekl usmál se zvedl se a šel ke dveřím.
,,Honzo..,, Zamumlala jsem a on se otočil. ,,Zůstaneš tu se mnou..?,, Řekla jsem smutně on se jen usmál a šel ke mě. ,,S tebou vždycky,,. Usmál se a lehl si na postel vedle mě. Otočila jsem se k němu zády přitiskla se k němu a on mě obejmul. Mám ho fakt moc ráda je mi s ním dobře. Cítím se s ním v bezbečí.
On Martin a Kája jsou jako moji bráchové. Kéžby tenhle výlet nikdy neskončil, abych se nemusela vracet do toho pekla.Ráno mě probudil Honza který vstal z mojí postele a šel do kuchyně. Hned jak se zavřely dveře tak jsem slyšela Martina. ,,Co jste tam dělali..proč si byl u ní v pokoji přez noc..!,,. Křičel. Vypadalo to že je hodně naštvaný. ,,Nic se tam nedělo..jasný?!,, Zařval Honza taky. To už jsem ale vyšla z pokoje abych je uklidnila. Otevřela jsem dveře a oba se na mě hned podívali. ,,Je mi to jasný,,. Řekl Martin když mě uviděl. A odešel ven. ,,Co se stalo?,, Zeptala jsem se Honzi a ten jen mávl rukou. ,,Žárlivka,,.
Šla jsem za Martinem. Jen seděl na schodech a koukal na vodu. Sedla jsem si k němu a položila mu hlavu na rameno.
,,Víš mám tě fakt rád..jsi moje nejlepší kamarádka. A Honza je můj kámoš. Znám ho moc dobře. Vím jaký umí být. Chci tě jen varovat.,,
,,Martine, nic spolu nemáme. Něco se mi zdálo tak šel za mnou a usnul. Nic víc. Nemusíš se bát.,, On se usmál dal mi ruku přes ramena a přitáhl si mě k sobě. ,,Taky se ti z tadyma tak nechce?.,, Já jsem jen zakroitila hlavou a dál se koukala tam kam Martin.
Najednou nás Karel zavolal na snídani. Zvedli jsme se a šli na terasu. Kája udělal palačinky. Ty mu fakt jdou.
Miluju palačinky, proto jsem si dala 4. Po snídani jsme se šli ještě vykoupat.
Koupali jsme se asi hodinu a pak jsme se rozhodli že si už půjdeme zabalit.
Hodila jsem věci do kufru ustlala postel a vyšla z pokoje. Kluci už skládali věci do auta. Tak jsem jim podala i svůj kufr. Využila jsem toho že mají práci a sedla jsem si dopředu. Martin otevřel dveře of auta a nahodil vražedný pohled. Vyplála jsem na něj jazyk a on udělal psí oči. ,,Ne ne ne,,. Řekla jsem a s úsměvem zavřela dveře. On udělal uraženýho a šel dozadu. Kája nasedl a už jsme jeli. Po cestě jsme měli opět zaplé písničky a všichni jsme zpívali.Dnes opět kratší ale už jsem potřebovala něco vydat..další díl bude co nevidět ;)
Enjoy ♥
(679)
ČTEŠ
Secret •Martin•MenT•Kovy•
FanfictionJe jí teprve šestnáct let. Její život je jako zlý sen, ze kterého se chce každý rychle probudit. Noční můra, kterou ona musí žít, dokud jí do života nevstoupí 3 chlapci, kteří jí ukážou, jak může být život úžasný. První clapec ji ukáže, jaké to je...