Secret •Martin•MenT•Kovy•

62

,,Co se stalo?!" vyhrkla jsem na Martina když jsem ho viděla sedět u Honzi, který nebyl schopný vstát.
,,Trochu to přehnal s pitím a poprala se asi s nějakým klukem." sedla jsem si k nim a podívala se na něj. Měl ret od krve a držel si levé oko s tváří. ,,Problém byl, že ten týpek byl nejspíš silnější jako on." dodal Martin.
,,Mohla by jsi ho prosím odvést domů? Já musím ještě najít Káju. Nebere mi mobil" Dal mi ruku na rameno a odběhl pryč. Vůbec jsem nevěděla co s Honzou. Je opilý a pořádně se neudrží na nohách. Peníze na taxík jsem u sebe neměla. Musela jsem doufat že bude schopný dojít jen s mojí podporou. ,,Honzi, pojď jdeme domů" snažila jsem se ho zvednout. Naštěstí mi v tom trochu pomohla a já ho podepřela. Bylo vidět že se těžko drží, ale snažil se. Udělali jsme pár kroků a Honzovi se podlomily kolena. ,,Honzoo!" přecedila jsem skrz zuby, když jsem se ho snažila vrátit zpět ne nohy.

Ušli jsme už polovinu cesty a Honza se pořád snažil udržet na nohách. Moc mu to ale nešlo. Sem tam jsem ho musela víc podepřít. ,,Promiň Emily" vydal ze sebe v celku srozumitelně. ,,Nechtěl jsem se tak zřídit. Myslel jsem ale na tebe" pokračoval a při tom se na mě hrozně provinile koukal. Já ho ale moc nesledovala. Pořád jsem koukala na cestu. ,,Nezlob se na mě." šeptl a já se na něj konečně podívala. ,,Honzo já se nezlobím" chabě jsem se usmála. ,,Nenávidíš mě. Zničil jsem vám vztah." zastavil se a odmítal se hnout z místa. ,,Nikomu jsi vzah nezničil. Já tě mám ráda a jsem ráda že tu jsi" postavila jsem se před něj a zvedla mu hlavu. ,,Zničil!" vykřikl až jsem se ho lekla a po tváři mu stekla slza. Myslí snad tu pusu? Padl na kolena a já se hned sehnupa k němu.  Najednou zvedl hlavu a podíval se mi do očí. ,,Já mu to řekl" po tváři mu stékaly další slzy a nepřestával se mi koukat do očí. Jakoby čekal na moji reakci. Jakoby čekal že na něj začnu křičet. Byla jsem překvapená, vyděšená z toho co mi Kája řekne, ale v žádném případě jsem nebyla naštvaná. Usmala jsem se na něj a nic jsem neříkala. ,,Ty se nezlobíš?" podíval se na mě překvapeně. Zakroutila jsem hlavou a na jeho tváři se objevil nádherný úsměv. ,,Vlastně.. Jsem mu to chtěla říct taky" znovu jsem se pousmála. ,,Miluju tě Emily" řekl hrozně potichu a sklopil hlavu, tak aby jsem mu neviděla do očí. Pořád jsem se usmívala. Najednou mi úsměv z tváře zmizel. ,,Honzo s kým ses to vlastně popral?" vyhrkla jsem na něj. Potřebovala jsem to vědět. Bála jsem se toho, že to co mě právě napdlo, by mohla být pravda. ,,Nechtěl jsem, ale on mi prostě vrazil" rozhodil rukama. ,,Honzo, řekni mi kdo to byl. Znal jsi ho?" pořád jsem na něj koukala, ale on se mému pohledu vyhýbal. ,,Chtěl jsem to vyřešit v klidu" vyhýbal se i odpovědi. Byla jsem hrozně netrpělivá, a tak jsem stiskla jeho ruku. ,,Kája" zavřel oči a přitiskl je víc k sobě. Vzdychla jsem. Bude to ještě horší než jsem si myslela.

Honzu jsem konečně dostala na pokoj. Lehla jsem si na druhou postel. Chtěla jsem na něj dávat pozor. On hned usnul, ale já nemohla.
Vzala jsem si do ruky mobil a zavolala Martinovi. Zvonilo to, ale on to nebral. Típla jsem to a za dvě minuty jsem mu volala znovu. Konečně to zvedl. Hrála tam hudba a já ho ani moc neslyšela.
,,Martine kde jste?" řejla jsem tiše abych nevzbudila Honzu. ,,Ještě v tom klubu. Kája se taky trochu napil. Už ale jdeme" přes hudbu křičel do telefonu. Oddechla jsem si že jsou v pořádku. ,,Dobře.. Chtěla jsem jen že už jsme tu" mile jsem odpověděla. ,,Tak si lehni ke mě a nenech ho tam samotného prosím." zavěsil a já mobil položila na stilek vedle postele. ,,Stalo se" šeptla jsem s úsměvem.

Po hodině a půl jsem konečně slyšela jak někdo odemyká dveře. Zvedla jsem se z postela a ujišťovala se že jsou to kluci. ,,ahoj" vešel dovnitř Martin. ,,Je venku. Převezmeš si ho?" všiml si že Honza spí, a proto mluvil potichu. Přikývla jsem a šla ven. Kája seděl na zemi opřený o zeď. ,,Tak pojď" chytila jsem ho za paži a pomohla mu na nohy. Nemluvil. Vypadalo ti jako by usínal. Rychle jsem ho odvedla do pokoje a posadila ho na postel. On se na ni hned svalil a než jsem ho stihpa znovu zvednout tak už spal. Nakonec jsem ho jen přikryla a lehla si vedle něj.

Ráno jsem se probudila dřív jak on. Zkontrolovala jsem jestli je v pořádku a šla se podívat do vedlejšího pokoje. Zaklepala jsem a vešla dovnitř.
Martin byl na mobilu a Honza nikde. ,,Ahoj. Jak je na tom?" zeptapa jsem se a přišla k němu. On jen ukázap na dveře od koupelny a zasmál se. ,,Martineee" ozval se zoufalý hlas z koupelny a já musela zadržet smích. Bylo vidět že i Martin. ,,Ano?" zavolal Martin nazpět. ,,Je mi blbě." mluvil jakoby se měl za chvíli rozbrečet. Bylo to fakt vtipné. ,,Došla za tebou Em" zavolal na něj Martin a ukázal na místo vedle něj. Sedla jsem si a čekala až Honza vyleze. ,,Ať jde pryč. Vypadám hrozně" trochu zasténal a já se uchechtla. ,,Kamo, viděla tě včera, takže nic horšího není. Nebuď baba" zavolal na něj se smíchem Martina a on konečně vylezl. Měl pravdu. Hned jak otevřel tak jsme oba vyprskli smíchy. Hnízdo na hlavě, monokl pod okem a čuměl na nás jako kdyby se právě probudil. ,,Vtipný" ušklíbl se a oblékl si tričko.

,,Jak ti je?" zeptala jsem se hned jak jsem se dosmála. ,,bylo i líp" odsekl a padl do postele. ,,Pamatuješ si aspoň něco?" zeptala jsem se ho s nadějí, že si bude pamatovat aspoň to co mi řekl. ,,Měl bych?" ani se na mě nepodíval. Jakoby jsem mu vadila. ,,Tak nic.. Ahoj na snídani." pousmála jsem se a tvedla se z postele. ,,Počkej prosím" řekl a já se zastavila. On se podíval na Martina a pak na dveře. Ten už moc dobře věděl a radši odešel. ,,Promiň. Hrozně mě bolí hlava" omluvil se a já se posadila naproti němu. ,,Jasně že si to pamatuju. Mlel jsem hrozné kraviny." zakroutil hlavou a já se podívala do země. Asi to pro něj nic neznamenalo. To mi bylo jasné. Plácl to jen tak.
,,Ale nelhal jsem." zareagoval asi na můj obličej. ,,Miluju tě" dodal a já zvedla hlavu. ,,Myslíš to vážně?" opatrně jsem se zeptala a doufala že si to nerozmyslí. Kývl hlavou a mě to hrozně potěšilo. ,,Včera jsem mu to řekl. A on se naštval. Měla by jsi být teď s ním" pohodil hlavou na dveře a ja se zvedla. Šla jsem k nim. Měl pravdu. Musím mu to všechno vysvětlit. ,,Honzo?" zastavila jsem se ve dveřích a on se na ně otočil. ,,Taky tě miluju" šeptla jsem a zmizela ve dveřích.

Stihla jsem too! Potlesk pro mě xD
Doufám že se vám tato část líbila. Budu moc ráda za vote a komentář. Mám vás ráda a
Enjoy <3

(1196)