Secret •Martin•MenT•Kovy•

36

Seděli jsem na terase a povídali jsme se si. Všichni jsme se shodli že  tohle bylo to nejlepší léto. Říkali jsme si příběhy ze života a společně se tomu smáli. Už byla tma a jediné co svítilo bylo malé světlo nade dveřmi, které tak akorát dosvítilo k nám. Povídali jsme si i o jejich youtube životě. Moc o tom nevím, tak jsem se aspoň něco dozvěděla. 

,,Jdu se umýt a pak už asi půjdu spát" Bylo asi půl druhé a já už byla fakt unavená. Nečekala jsem na odpověď a šla jsem do pokoje pro ručník a pyžamo. Šla jsem do koupelny a zabouchla dveře. Sundala jsem si oblečení a vešla do sprchy. Umyla jsem se a po pár minutách jsem vylezla ven. Projel mnou mráz, proto jsem si kolem sebe obmotala ručník a šla jsem ke skříni kde jsme měla svoje pyžamo. Oblékla jsem si ho. Otočila jsem se k zrcadlu a podala si kartáček na který jsem dala pastu.Smočila jsem ho ve vodě a začala jsem si čistit zuby. 

,,Dále" Řekla jsem s kartáčkem v puse, když někdo zaklepal. Do koupelny vešel Honza. Usmála jsem se na něj a dál se věnovala čištění zubů. Postavil se za mě a objal mě kolem pasu. ,,Kdy jim to chceš říct?" Zeptal se a svoji hlavu položil na moje rameno. Naklonila jsem se nad umyvadlo a vypláchla jsem si pusu. podívala jsem se do zrcadla a koukala na něj. ,,Nevím.. co nejdřív, ale teď ještě ne" kývl a políbil mě na krk. ,,Tak už jdi. Potřebuji se taky umýt" Zasmál se. ,,A to tu nemůžu být?" Zvedla jsem s úsměvem jedno obočí. ,,Jak chceš.. Ale budu si zpívat" Teď zvedl obočí on. ,,No tak joo" Zasmála jsem se a šla ven z koupelny. 

Šla jsem do pokoje kde už na posteli ležel Kája. Padla jsem do postele a přikryla se. Zavřela jsem oči a řekla si že už půjdu spát. ,,Co Honza?" Zeptal se z ničeho nic. ,,Jak to myslíš?" Otevřela jsem oči a nechápavě na něj koukala. ,,No Jak  vám to klape?" Klidně se zeptal a otočil hlavu na mě. ,,Jak o to-"   ,,Hloupý nejsem. Všiml jsem si" Skočil mi do řeči. Zdálo se že je v klidu. Není naštvaný. No.. on vlastně ani nemá důvod. Doufám že to tak vezme i Martin. ,,Jak dlouho to víš?" Podívala jsem se na něj provinile. Cítila jsem se tak kvůli tomu že jsem mu to neřekla. On mi říká všechno a já mu tu nejdůležitější věc zatajila. ,,Pár dní. Ale neboj Martinovi to neřeknu" Usmál se na mě. ,,Díky, chci mu to říct co nejdřív. Bojím se ale jak to vezme." Řekla jsem. ,,Jestli tě má rád, což má, Tak bude šťastný za tebe" Odmlčel se. ,,Ale čím déle mu to budeš tajit, tím to bude horší" jeho Hlas byl vážný, Občas se však pousmál. Kývla jsem. ,,Promiň že jsem ti to neřekla" 

-----------

Stála jsem tam a kukala na ten nádherný výhled. Vedle mě byl Martin. Nikdo nic neříkal a jen jsme pozorovali zapadající slunce. Otočil se na mě a usmál se. Já pořád koukala dopředu. ,,Vždy jsem chtěl umět létat" Řekl a stále se na mě usmíval. ,,Odlétl bych před problémy, Před lidmi co do mého života nepatří a taky před Lží" tentokrát jsem se na něj otočila s nechápavým pohledem. ,,Že Emily" Zamračil se na mě. ,,Martine!" Zavolala jsem když odcházel. Zastavil se a podíval se na mě. Najednou se ke mě rozběhl a těsně přede mnou se zastavil. ,,Sbohem" Řekl a velkou silou do mě strčil. Noha se mi svezla po okraji. Neudržela jsem se a padala. Zažala jsem křičet. Aby mě slyšel. Aby nezapomněl...

,,Aaaa!!" Rychle jsem se zvedla z postele. Vedle mě seděl Kája a vyděšeně na mě koukal. ,,Proč křičíš?" Vykřikla jsem vyděšeně. ,,Já křičím?..Ty křičíš!!" Byl pořád vyděšený. ,,Co vám je?!" Vtrhl do pokoje Martin a hned za ním Honza. ,,Z ničeho nic začala křičet. Jen jsem se lekl a začal křičet taky." Podíval se Kája na mě. Martin se začal smát a Honza s ním. ,,To není vtipný. Málem jsem dostal infarkt." Udělal naštvaný obličej. ,,Za to může Martin" vykřikla jsem. ,,Leze mi do snu" Začali jsme se smát. 

--------

Tak. Zítra už jedeme domů. Chtěli jsme si to tu užít co nejvíc a to se taky stalo. Teď jsme ve vodě. Je hrozné horko a tak jsme se šli trochu zchladit. Po chvíli plavání jsem vyšla z vody a lehla si na deku která byla kousek od břehu. Ležela jsem na zádech, rukama se podpírala a koukala na kluky.