Probudila jsem se a otočila se na stranu. ,,Dobré ráno" Usmála jsem se na Honzu a on mě políbil. ,,Dobré" Odpověděl taky s úsměvem. Zvedla jsem se z postele a on mě chytil za ruku. ,,Nechoď" Zašeptal a já se na něj otočila. ,,Musím do školy" Zašeptala jsem taky a on mě pustil. ,,budu čekat" Poslal mi vzdušnou pusu a já odešla z pokoje. Pomalu jsem sešla schody dolů. Zamířila jsem do kuchyně, kde už u stolu seděl Martin a jedl můj jogurt. ,,Ahoj" Rozběhla jsem se k němu. Byla jsem ráda že ho vidím. Obejmula jsem ho a on mě stiskl ještě víc. Vzala jsem si z lednice druhý jogurt a sedla si k němu. Ke snídani jsme si pustili smíchov. Dávali Sbongeboba. Tu pohádku oba milujeme. Hodně jsem se s ním nasmála. Vždy k tomu měl vtipné připomínky. Už bylo na čase vyrazit, tak jsme oba vyšli z domu, kde na nás už čekal Kája. Odvezl nás do školy a jako vždy v autě hrála hudba co nejvíc nahlas. Před školou se objevil Honza. Vystoupili jsme a já k němu došla. Políbila jsem ho. Kája stál vedle nás a koukal na školu. Martin se protáhl mezi nás a chytil nás všechny za ramena. Společně jsme vyrazili do školy. Jako velká nerozlučná parta.
Zvedla jsem se z postele a chvíli koukala do tmy. Po tváři mi stekla jedna slza. Bylo to jako skutečné. ,,Copak se děje?" Zašeptal Kája ležící vedle mě. ,,Zlý sen?" Dodal a chytil mojí ruku. Hřbetem druhé ruky jsem si otřela tvář a usmála se na něj. ,,Naopak" Šeptla jsem k němu a lehla si zpět do postele.
--------
Martin dnes opět nedošel do školy. Učitelka se mě ptala jestli o něm nic nevím. Že nikdy tak dlouho nechyběl. Ale já oněm bohužel nic nevěděla. Byla jsem ta poslední komu by se momentálně svěřil.
Ve škole jsem byla hodně nervozní. Chystala jsem se za ním jít a bála jsem se jak to dopadne. Doufám že už se uklidnil. Asi bych už nezvládla kdyby na mě zase křičel. Kája chtěl jít se mnou. Zamítla jsem. Musíme si to vyříkat sami. I když z toho nebyl moc nadšený, tak souhlasil. Byla jsem ráda že mě podržel. Ani nevím jak to teď mezi námi je.
Za Honzou se chystám jít taky, ale přece jenom je to mnohem těžší a potřebuju u sebe mít Martina a i Káju. Budu si tak víc věřit.
-------
Stojím u něj před domem jsou čtyři hodiny a začíná se stmívat. Ještě mám asi hodinu než bude tma. Rozdýchávala jsem to. Bála jsem se dotknout toho zvonku na kterém tak svítilo jméno "Carev"
ČTEŠ
Secret •Martin•MenT•Kovy•
FanfictionJe jí teprve šestnáct let. Její život je jako zlý sen, ze kterého se chce každý rychle probudit. Noční můra, kterou ona musí žít, dokud jí do života nevstoupí 3 chlapci, kteří jí ukážou, jak může být život úžasný. První clapec ji ukáže, jaké to je...
