Secret •Martin•MenT•Kovy•

14

Ještě než začnu psát bych vám hrozně moc chtěla poděkovat a více než 1k přečtení. Je to neskutečný.  A hrozně moc vám ještě jednou děkuju❣❣❣❣
                 --------------------
Došla jsem domů vyzula si boty. Sedla jsem si na gauč a zapla televizi. Zrovná dávali fotr je lotr. Miluju ten film a tak jsem se chvíli dívala. Začala reklama a já se rozhodla že si obědnám pizzu.

Zavolala jsem do nejbližší pizzerie a obědnala jsem si sýrovou.

Zhruba za třičtvrtě hodiny mo ji dovezli a já zaplatila penězi co mi tady rodiče nechali.

I s pizzou jsem si sedla k televizi. Koukala se na film a u toho jedla pizzu. Co víc si přát. V ruce mobil a dívala se na instagram. Dala jsem tam moji fotku s Martinem co jsme dnes vyfotili. Hned měla pár lajků. Ale ne moc jelikož nemám moc přátel.

Je vtipné jak si všichni myslí že s Martinem chodíme. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Zajímalo by mě jestli on ano. Od chvíle co se začalo dít to ve škole, jsem si myslela že už si nikdy nenajdu kamarády, že už můj život nebude jako před tím, že zůstanu navždy troska. Pak to ale změnil jeden blonďatý kluk který mému životu vrátil smysl. Našla jsem tím nejlepšího kamaráda ale i bratra zároveň. Je jako můj brácha, vždy mi pomůže se vším, všechno mu můžu říct. A vzpomínky s ním jsou jako s nejlepším kamarádem takže proto je pro mě obojí.

Úplně jsem se zamyslela tak že jsem si ani nevšimla že mi zvonil mobil. Kdo by mohl tak pozdě volat? Řekla ksem si v duchu a podívala se na mobil.

,,Neznámé číslo?"
Co to zase je? Zavolala jsem na číslo a dlouho to nikdo nezvedal. Pak to ale zvedl. ,,Ahoj Em."
,,Ahoj Karle co potřebuješ?"
,,No, nejdeš na skype?"
,,Ok tak čau"

Zavěsila jsem a vzala si notebook. Zapla jsem skype a už mi volal Karel.
,,Ahoj"
,,Ahoj, děje se něco?"
,,ne, jen jsem se nudil" zasmál se
,,A proč zrovna já?"
,,Perotože si asi jediný člověk se kterým se dá normálně povídat"
,,No však to s Martinem taky" Řekla jsem a oba jsme vybuchli smíchy..
,,Tak ten byl dobrej"

Volali jsme spolu asi dvě hodiny. Pak už jsme byli oba unavení a šli spát.

Ráno jsem se vzbudila v deset. Dala jsem si snídani a jelikož jsem byla neskutečně unavená šla jsem si znova lehnout i s notebookem do postele. Rozhodla jsem se že si udělám filmový maraton. Jako první jsem si zapla Marley a já. Na konci jsem jako pokaždé brečela. Pak jsem si zapla San Andreas. A takhle to šlo dokud nebyl večer. Prostě celý den v posteli. Jako poslední jsem si zapla film Lol u kterého jsem i usla.

,,Emily" zašeptal mi někdo do ucha. Jen jsem zabručela a hlavu si přikrila víc peřinou. ,,Emily, notak vstávej" Řekl zbovu se smíchem ale tentokrát víc nahlas. ,,Ne" řekla jsem s hlavou stále pod peřinou. ,,Dostat tě z postele je horší jak jednorožce z ledničky"
,,Co to meleš?"
,,Prostě vstávej"
,,Martine..Asi bych ti měla zebrat klíče od mojeho domu"
Zasmála jsem se a najednou mě někdo chytil za nohy a stáhl mě z postele.
,,Heej!" zakřičela jsem a uraženě se podívala na Martina který pořád stal u postele. Podívala jsem se na druhou stranu a tam stál Karel s Honzou a smáli se.
,,Tebe je fakt těžký dostat z postele" zasmál se Karel.

,,Máme pro tebe překvapení"
Řekl Martin a koukl na kluky.

(577)