Secret •Martin•MenT•Kovy•

42

,,Ale Notak. Ty to děláš snad schválně" Zasmál se Kája. ,,Jen mě to pak baví po tobě házet." zašklebila jsem se. ,,Jsi zlá" Skřížil ruce. ,,Jen si představ tu olivu, tu její barvu. Jak ji jíš. Hmm. Mňam" Užívala jsem si to. ,,Už dost" Zasmál se. ,,Vy dva se prostě nikdy na pizze neshodnete co?" Řekl Martin pobaveně. Oba jsme jen zakroutili hlavou. ,,Vyberu ji sám" Řekl Martin. S Kájou jsme šli do pokoje. Sedla jsem si na zem a opřela se o postel. ,,Ještě jsem setě ani nestihl zeptat" sedl si na postel. ,,Co se ti stalo?" Zeptal se. ,,Kdy?" Nevěděla jsem o čem mluví. ,,No jak jsi byla v nemocnici. Co se ten den stalo?" Koukal na mě. ,,Na to se mě ptají všichni. Já nevím" Zdůraznila jsem poslední slovo. ,,Víš mluvil jsem s doktorem. Řekl mi jeho teorii, ale chtěl jsem to slyšet i od tebe." Nemluvil moc nahlas. Asi nechtěl aby nás Martin slyšel. ,,A co ti řekl?" Zeptala jsem se a přemýšlela co mu tak asi řekl. ,,Zlomené prsty, Modřiny, Odřeniny, Otřes mozku. Myslím že víš, co mi řekl." Podíval se mi do očí a čekal na moji odpověď. ,,Stejně je to jedno" Vydechla jsem. ,,No to teda není" Zvýšil hlas. ,,Možná měl ten doktor pravdu. Byla tam tma. Nechci aby to někdo věděl, tak to prosím nikomu neříkej" Prosebně jsem se na něj podívala. ,,Ale Em, tohle není něco malého. Vždyť tě mohli zabít. Měli by to vědět aspoň Honza s Martinem." Řekl vážně. ,,Prosím. Jednou jim všechno řeknu" Usmála jsem se. ,,Dobře, ale dělám to jen pro to že tě mám rád" Vzdychl a potom se na mě usmál.

------------

,,Vstáváme!" Začala jsem křičet když jsem viděla že kluci i po dvou budících nejsou schopni vstát z postele. ,,Nee!" Ozval se Kája a přikryl si peřinou hlavu. ,,Dělejte. Musíme do školy" Řekla jsem a šla do koupelny. Tam jsem se oblékla, rozčesala si vlasy a udělala si culí. Vyšla jsem ven a Oba už byli oblečení.

Docela jsme spěchali, protože jsme nestíhali. S Kájou jsme se před domem rozloučili a s Martinem jsme se vydali do školy.
Došli jsme tam asi minutu před zvoněním. Oba jsme byli rádi. Nikdo z nás totiž nechce poslouchat kázání od naší matikářky.
------------
Konec vyučování. Šla jsem do šatny, kde jsem měla čekat na Martina. Opřela jsem se o skříňky a vzala si mobil. Lukáš došel do šatny a namířil si to přímo ke mě. Opřel se obouma rukama o skříňky a tím mě překazil možnost odejít nebi se jakkoliv hnout.
,,Slyšel jsem že prej jsi byla v nemocnici" mluvil potichu.
,,Jen zkus ceknout a nedopadne to dobře." Bylo vidět že je hodně naštvaný.
,,Jak mi v tom zabráníš?" podívala jsem se na něho. Snažila jsem se mu dokázat že se ho nebojím. ,,Víš moc dobře co by se stalo."škodolibě se usmál.
,,Co děláte?" ozval se Martin který právě vešel do šaten.
,,Jen jsme se tak bavili" usmál se Lukáš na Martina a ruce dal pryč. ,,Aha, a o čem?" zeptal se Martin. ,,Jen jsem se Emily ptal jestli s námi půjdete zase do parku." Pořád s úsměvem jako andílek. ,,Dnes to asi nepůjde" Řekl Martin. ,,Fajn. Tak Čau" mávl na nás Lukáš.

Před školou na nás čekal Kája. Šli ona k Martinovi, ale já už musela domů. Dnes jsme si ale cestu prodloužili. Šli jsme ještě do města kde jsme si koupili oběd.

,,Tady by byla mega fotka" Zavolal na nás Martin.
,,Kájo vyfoť nás tady!" Ukázal na vysoké staré schody v úzké uličce. ,,Dáš si tady fotku se mnou?" zeptal se mě a já přikývla. Posadila jsem se vysoko na schody a on kousek pode mě. Martin se ani do kamery nedíval a snažil se být vážný. Kája nás vyfotil zrovna když jsme se začala smát. ,,Ta se mi líbí. Dám ji na insta" Usmál se Martin (fotka nahoře👆).

,,Tak ahoj" s oběma jsem se rozloučila a šla domů. Ani jsem se nevyzouvala a šla na zahradu. Přivítala jsem se s Marleym a dala si ho na vodítko. Šla jsem s ním ven. Po cestě jsem měla sluchátka v uších a poslouchala oblíbené písničky. Prošli jsme celou ulici asi dvakrát. Vůbec se mi nechtělo domů. Bylo tak krásně. ,,Emily!" Volal na mě někdo v dálce. Koukala jsem na člověka, který se ke mě blížil. ,,Jee. Ahoj" Řekla jsem když jsem před sebou uviděla Mal. ,,Ahoj, Kam jdete?" Byla trochu zadýchaná. ,,No šli jsme se trochu provětrat a teď mám namířeno domů." Řekla jsem. ,,Já jdu do obchodu. Nechceš jít zítra ven?" Zeptala se. ,,Tak jo. Končím ve dvě" Usmála jsem se. ,,Počkám na tebe před školou. Už musím tak ahoj" Objala mě a odešla.
Došla jsem domů a Marleyho nechala vevnitř. Oba jsme šli do pokoje. Podívala jsem se na mobil jestli mi nenapsal Honza. Nic. Asi nemá čas. Lehla jsem si na postel a on vyskočil za mnou. Lehl si vedle mě a já ho začala hladit. Pomalu jsem začala usínat.

Dneska kapitola trochu o ničem. Moje kamarádka udělala video. Něco jako trailer na tuhle knížku. Bohužel program ve kterém to dělala tam pořád hází nějaké nápisy. Ale mě se to video i tak moc líbí. Tak se jen chci zeptat jestli by jste ho chtěli vidět. Kdyžtak ho dám do další časti :)
Doufám že se vám část líbila.
Enjoy❤

(887)