Secret •Martin•MenT•Kovy•

53

*Pohled Emily*
Vracela jsem se zklamaně domů. Nic co jsem si naplánovala nevyšlo. Budu muset zase něco vymyslet. Jen tak se nevzdám. Nenechám ho vyhrát tentokrát ne. Cesta od parku k nám nebyla zas tak dlouhá. Rozhodla jsem se ale že domů ještě nepůjdu.
Prošla jsem kolem naší školy. Šla jsem dál. Byla jsem skoro ve městě, ale tam jsem nechtěla. Došla jsem k velkému tescu a tam si sedla na lavičku. Chvíli jsem tam jen tak seděla a pozorovala auta projíždějící kolem. Seděla jsem tam asi dvacet minut. Už mi byla hrozná zima a já šla domů. Vzala jsem to skratkou opět kolem parku, ale tentokrát jinou stranou. Byla jsem pět minut od domu. Šla jsem pomalu a neustále koukala do země. U domu jsem si vytáhla klíče a šla ke dveřím. Otevřela jsem a vešla dovnitř. Zase jsem zaboucha a opřela se o dveře. Kája u mě dnes není a za to jsem ráda. Nevadí mi že tu bývá, spíš naopak. Dnes bych ale byla raději sama.

Nechala jsem zhasnuté. Sedla jsem si do prázdné tmavé kuchyně. V rukách jsem si přehazovala mobil a jen mlčky koukala před sebe. Přemýšlela jsem a snažila se vymyslet něco, jak bych mohla Lukáše dostat. Už mě nebaví být jen jeho hračkou. Nastala ta chvíle, na kterou jsem čekala tak dlouho. Už se nenechám urážet. Pokusím se mu ubránit. Je to jediná možnost.

Domem se rozezněl zvuk zvonku. Lekla jsem se. Bude osm. Venku už je tma. Nikoho nečekám. Asi to bude Kája. Došel mě zkontrolovat. Jsem ráda že se stará.

Opět se ozval ten zvuk a já už se neochotně zvedala ze židle. ,,Už jduu!" zavolala jsem s radostí a došla ke dveřím. Otevřela jsem je hned se na mě ze dveří někdo vyřítil. Hrozně rychle jsem couvala aby mě neušlapal. Byli dva. Poslední zabouchl dveře a opřel se o ně. Lukáš, Denis aaa.. ,,Vypadněte z mého domu!" zaječela jsem na ně a ukázala na dveře.
,,Ale ale. Někdo se nás tu asi bojí" zasmál se arogantně Lukáš a Deny s ním. ,,Nebojím se vás" vzpřímila jsem se. Opak byl ale pravdou. Sice jsem se bála, ale taky jsem byla připravená na cokoliv. Chytil mě za vlasy a přitáhl si mě k jeho obličeji blíž ,,To by  jsi ale měla" zašeptal. ,,Chytil mě za krk a třískl se mnou o zeď. ,,Porušila jsi to. Všechno jsi mu řekla" mluvil naštvaně.
,,Stejně mi nevěřil" přes jeho pevné sevření jsem nemohla moc mluvit. ,,Kdo by taky věřil takové chudince jako jsi ty" uchecjtl se. Deny v zadu nás jen sledoval a nic neříkal. Jen se blbě tlemil všemu, co Lukáš řekl.

Otočil se na něj a chtěl mu naznačit aby šel k nám. Využila jsem situace a pravým kolenem ho kopla přímo do rozkroku. On mě ihned pustil a já utekla. ,,To si odskáčeš" zakřičel rozzuřeně Lukáš, padající na kolena. Oba se za mnou rozběhli a já utíkala ke dveřím na zahradu. Marley byl v boudě. Vyběhla jsem na zahradu a rychle utíkala k plotu. Byla jsem tak ráda za to co jsem udělala, ale zároveň jsem věděla že jsem si to ještě víc zhoršila.

Plot máme malinký takže jsem ho jen přelazla a běžela dál. Pořád jsem věděla že jsou za mnou. Kolem nás není moc lidí. Spíš jen pole a lesík. Tam jsem ale běžet nemohla. Utíkala jsem daleko za náš barák. Už jsem nemohla. Chytili mě. ,,To jsi neměla dělat" zakroutil hlavou Deny. Hned za ním došel i Lukáš. Naštvaně došel ke mě a dal mi pěstí do tváře. Spadla jsem. Rána byla tak silná že jsem se prostě nedokázala udržet. Ihned jsem se za ni chytila. Ta bolest byla neskutečná.
,,Zvedni se!" zakřičel na mě a chytil mě za zápěstí. Vytáhl mě na nohy. Napřáhla jsem se a chtěla mu dát aspoň facku. Kousek od jeho obličeje mě však zastavil a moji ruku zkroutil. Myslela jsem že mi ji zlomí. Sýkla jsem bolestí. ,,Dneska udělám to co jsem chtěl celou dobu!" znovu zakřičel a zasmál se. Strčil do mě a já klopýtla dozadu. Strčil do mě ještě jednou a mnohem větší silou. Spadla jsem na zem a on si sedl obkročmo na mě. Chytil mě za ruce a já začala křičet. Moc dobře jsem věděla že mu už neuteču. Nezbylo mi nic jiného než pořádně nahlas křičet. ,,Drž hubu" vrazil mi další bolestivou facku.