Secret •Martin•MenT•Kovy•

51

Kájovi jsem řekla to co se dělo před hádkou. To co jsem mu nikdy neřekla. I o tom proč jsem byla v nemocnici. Chvílemi vypadal vyděšeně, naštvaně a vytočeně. Nemluvil. Popravdě jsem ho ani nenechala. Musela jsem mu to říct. Byla jsem tak ráda že si mě konečně někdo vyslechl. Konečně někdo komu jsem se mohla svěřit. Tak dlouho jsem to v sobě dusila.

Konečně jsem se dostala k věci, kvůli které to tady vyprávím. To jak na mě Honza s Martinem křičeli. Jak jsem se jim to snažila vysvětlit. Ale neustále jsem Káju ujišťovala že oni za to nemůžou. Že to špatně pochopili. On se ale netvářil tak že mi věří.
,,To nemyslí vážně! Uvěří všemu co slyší. Né že by tě vyslechli. Jsou to takoví idioti. Přísahám že je zabiju. Za to co ti udělali." Postavil se a zvýšil hlas. ,,A o té partičce ani nemluví. Mlátit holku. Jestli ho uvidím tak mu rozbiju hubu. Měla jsi nám to říct dřív" Bylo vidět že je hodně naštvaný. Nikdy takto nemluví. Podařilo se mi ho uklidnit. Posadil se na postel vedle mě.

 ,,Kájo.. Chci to vrátit. Chci aby to všechno bylo jako dřív." Po tváři mi stékaly slzy. Opět mě to dostalo. Při vyprávění jsem si znovu vzpomněla na všechno. A nemyslím jen Martina a Honzu. Myslím všechno. Sestra, rodiče, Lukáš a Denis, Kája, Martin a Honza. ,,Všechno bude dobrý. Půjdem za nimi a všechno jim to řekneš. Budu s tebou" Usmál se na mě a vlas který jsem měla spadlý v obličeji mi dal za ucho. ,,Jsi jediný kdo mě vyslechl" Popotáhla jsem a podívala jsem se mu do očí. ,,Děkuju ti za všechno" Usmála jsem se. Kája nic neříkal. Přiblížil se ke mě. Naklonil se ke mě a začal mě pomalu líbat. Hned jsem začala spolupracovat. V tuto chvíli jsem nepřemýšlela. Začal mě líbat rychleji. Pomalu jsem si začala lehat na postel a on nade mně. Oba jsme začali zpomalovat a on se opřel o moje čelo. Zazubil se na mě a já se zasmála. Bylo to tak nádherné. Oboum nám to došlo. Po dlouhé době jsem měla důvod k úsměvu. Byla jsem ráda že tu byl se mnou. I za to co udělal. Zároveň jsem se ale bála. Lehl si vedle mě. Koukali jsem se navzájem do očí a usmívali se. ,,Taak.. kam zajdem?" Řekl zvesela a s úsměvem. Bylo vidět že ho to taky nakoplo a už není tak naštvaný. ,,Kam by jsme šli?" Nechápavě jsem se na něj podíval. V plánu jsme nic neměli. ,,Jsi jako kost a kůže, takže se jdeme najíst" Zvedl se z postele a já se otočila na něj. ,,Tak to se mi líbí" Usmála jsem se a vyskočila taky.

Zašli jsme do pizzerie. Konečně jsem se pořádně najedla. Skoro celou jsem ji snědla sama. Byla jsem neskutečně hladová. Potom jsme zašli do Mcdonaldu, kde jsme si dali zmrzlinu. Sedli jsem si na lavičku. Přesně na tu kde jsem čekala na Honzu. teď jsem na to ale ani nechtěla myslet. Oba jsme si v klidu jedli zmrzlinu. Bylo ticho, ale ani jednomu z nás to asi nevadilo. 

,,Víš.. Vždy jsi mi pomohla. Je pro mě těžké se dívat na to jak ti někdo ubližuje. A ještě když někteří z nich jsou moji kamarádi"Řekl z ničeho nic a díval se na prázdný kelímek od zmrzliny. ,,Je to od tebe hrozně hezký, Ale už se bát nemusíš. Zvládnu to vyřešit." Usmála jsem se na něj. ,,Ne..Pomůžu ti. Nebudeš to řešit sama" Pevně si stál za tím co řekl. Usmála jsem se a položila mu hlavu na rameno.

Dnes jdu zase do školy. Nevím jak se mám chovat. Martin se mnou nebude chtít mluvit. Je naštvaný. A to spolu ještě sedíme. Bojím se.

Už jsem stála u školy a chystala se jít dovnitř. Zaváhala jsem. Nejraději bych zůstala ještě několik let zalezlá doma v posteli. Nakonec jsem šla dovnitř. Věci jsem si dala do skříňky a šla do třídy. Vešla jsem tam a hned se podívala jestli je už Martin ve škole. Lavice byla prázdná. Byla jsem tak trochu ráda. Nevím co bych mu měla říct. Ve škole nebyl ani Lukáš a ostatní. Že by všichni někam šli? Asi ano. Teď už jsou z nich nejspíš velcí kamarádi.

-------------
Martin se ve škole neukázal celý týden. Přišlo mi to už trochu divné. Třeba je nemocný. Ale ještě divnější bylo to, že se ve škole neukázal ani Lukáš. Za to jsem byla ráda. Ale o Martina jsem se bála. Ani nevím proč. Pokud v pondělí do školy nedojde, tak za ním půjdu sama. Už mu to musím vysvětlit. Čím dýl to nechám být, tím to bude horší. Už nemůžu dál čekat.

Taak další část je tady♥ Doufám že se vám to líbilo. A budu moc ráda za vote a komentář. Dekuji, mám vás ráda a Enjoy♥
(796)