,,Ahoj" usmal se čím mi opět ukazal svoje zuby.
,,Ahoj" usmála jsme se taky a on si ke mě přisedl.
,,ty tady jsi za ségrou nebo za nějakou aktivitou?" zeptal se a nepřestával se usmívat.
,,No vlastně jsem si ted skočila z letadla. Ani jsem nevěděla že tu pracujete."
,,No jo ja jsem tu jen na brigádě než zase poletíme domů. Ty jsi taky z Prahy ne?" pořád se usmívá. jako by mu zkameněly tvaře nebo co.
,,Jo jsem".
,,Tak to je super. Mohli by jsme někam zajít" čekal na moji odpověď
,,jo to by jsme mohli"
on se usmal jestě víc.
Otočila jsem se za sebe a zrovba ze dveří vyšel Martin. Zamávala jsem na něj a on k nám doběhl.
,,Ahoj Martine"
,,Ahoj" odpověděl a podíval se na kluka sedícího vedle mě.
,,tohle je Martin. Martine, Kayl" Představila jsem je a oni se pozdravili.
,,seznámili jsme se v letadle" dodala jsem.
,,tak tady ještě chvilku zůstaň já jdu zaplatit" Usmál se a odešel.
,,Nevěděl jsem že máš přítele, mohla jsi říct že nekam nepůjdeš" sklopil hlavu.
,,Ale to nee. Martin je můj nejlepší kamarád. Zname se už dlouho" zasnala jsem se a on se na mě podíval. Znova s úsměvěm a s rozzářenýma očima.
,,Tak to promiň" zasmál se.
Pak jsme si ještě chvíli povídali. Za chvíli došel i Karel. Ten se hned připojil do debaty. Chvíli jsme si povídali vsichni tři. Za chvíli jsem tam seděla jako duch a poslouchala jak se spolu baví. Mam radost že si rozumí ale taky by mě mohli nějak zapojit do konverzace.
,,Ahoj" řekl Honza a sedl si naproti mě a Kayla. Opět jsem je představila a oni se pozdravili.
Honza si začal povídat s Karlem a Kayl se otočil na mě.
,,Oh tady si mě konečně někdo všiml" Zazubila jsem se na něj.
,,Ale noták. Snad nebudeš uražená. Máš skvělé kamarády za to ja nemůžu"
Zasmál se a strčil do mě loktem.
,,No jo umím si prostě dobře vybírat" Zasmála jsem se.
,,a proto sis vybrala mě" Řekl a dal hlavu nahoru. zasmála jsem se
,,ty si nějak moc věříš"
,,no jo jsem prostě skvělý"
,,Tak to ne. Až po mě"
Oba jsme se začali smát.
,,Dáš mi svoje číslo?" Zeptal se.
,,jo jasně". Vzala jsem propisku co ležela na stole a na ruku mu napsala moje číslo.
,,Děkuju" usmal se a podíval se na ruku.
Pořád se usmívá. Je to hezké ale že ho z toho už nebolí pusa. Jen jsme na sebe chvíli koukali a usmívali se. bože má tak nádherný úsměv. Prohlížela jsem si každý rys jeho obličeje. Z toho mě ale vyrušil Honza.
,,Em. Hej Emily" Otočila jsem se na něj.
,,Už jdeme" Řekl a já si stoupla. Kayl si stoupnul taky a obejmul mě.
Odtáhli jsme se oba se usmali a zamávali si.
,,tak zase někdy" řekl.
,,Paa" Otočila jsem se na klukyš a šla k východu. Nasedli jsme do auta. Honza řídil a já seděla vedle něj. Všichni jsme si říkaly jaké to bylo. Všichni jsme z toho byli hrozně nadšení. dorazili jsme domů a hned si zbalili vě i protože ráno jsme zase odlétali. Ale naštěstí ještě ne domů. Domluvili jsme se že si si to prodloužíme na dvanáct dní. Šest už máme za sebou a teď ještě šest dní v San Francisku.
Kluci si ještě dobalovali pár věcí a já se šla mezitím umýt. vzala jsem si mobil pyžamo a šla do koupelny. Zavřela jsme a pustila si nahlas písničky. Vyslíkla jsme se a vlezla do sprchy. Sprchovala jsem se horkou vodou. Bylo to hrozně příjemné. Ani nevím jak dlouho jsem tam mohla být.
Vylezla jsem vypla jsem písničky a obmotala si kolem sebe ručník. Šla jsem k umyvadlu a vyčistila si zuby.
Podívala jsem se do zrcadla a utřela si pusu. vzala jsem gumičku a vlasy si zapletla do copu. Oblékla jsem si pyžamo a vyšla z koupelny.
Šla jsem do pokoje a dala si věci na postel. Kluci se dívali na videa. Nebudu je rušit. šla jsem do Kuchyně a tam si postavila konvici na čaj.
Konvice cvakla a já si zalila čaj. Sesla jsem si ke stolu a popíjela čaj a přemýšlela o blbostech. Vzpomněla jsem si že jsem v koupelně nechala mobil. Šla jsem tam a otevřela dveře. U sprchy stál Honza jen v boxerkách a koukal do mobilu. Podíval se na mě. ,,P-Promiň. Nechala jsem si tu mobil" řekla jsem a se sklopenou hlavou jsem šla k umyvadlu. Vzala jsem si mobil a rychlím krokem vyšla z koupelny.
Bože. jsem tak pitomá. Měla jsem zaklepat co si teď o mě musí myslet. Ale co však to je jak plavky.
Dopila jsem čaj a šla si lehnout. Kája s Martinem seděli na druhé posteli a pořád koukali na videa. Lehla jsem si do postele a zavřela oči. Martin si šel hned lehnout za mnou. Otevřela jsem oči a otočila se na něj.
,,Děkuju Martine. Za to všechno. Za to že tady můžu být. Za to že jsem tě potkala" Zašeptala jsem a usmále se.
,,To já děkuju" usmál se taky a pohladil mě po tváři.
,,Teď už ale spi ráno brzo vztáváme" Chtla jsem ho za ruku a zavřela oči.
,,Nevadí?" šeptla jsem už se zavřenýma očima.
,,Vůbec" Zašeptal a já pomalu usnula.byla jsem v malé místnosti. Kolem mě byla jen jedna skříň a dveře. Seděla jsem na židli. Někdo otevřel dveře vstoupil. Beze slova mě chytil za zápěstí a vedl mě pryč. na nic jsem se neptala a šla tam kam mě vedl. Slyšela jsem hudbu. Každým krokem byla hlasitější. Vešli jsme do místnosti která měla prosklenou jednu stěnu. Za sklem byl Martin. Přivázaný na židli. Šla jsem blíž. Zabouchly se dveře a já zůstala v místnosti sama. Pozorovala jsem Martina na židli který se očividně snažil dostat ven. Najednou k němu někdo přišel a vrazil mu pěstí do obličeje.další a další. áKřičela jsem na něj ať přestane. Ale on do něj mlátil dál. Martin byl od krve ale ten muž stále nepřestával. Utíkala jsem ke dveřím a snažiila se je otevřít. Nešlo to byly zamčené. Utíkala jsem zpět ke sklu a bouchala do něj. Ten muž vytáhl z kapsy nůž a začal s ním přejíždět Martinovi po noze a pak mu ho tam prudce zabodl. Martin vykřikl bolestí a ja se rozbrečela. Sedla jsem si na zem a dal si hlavu do klína. Jediné co jsem slyšela byly Martinovy hlasité výkřiky.
,,Emily" někdo se mnou třepal.
,,Emily. Vzbuď se"
Otevřela jsem oči a uviděla Martina s vyděšeným výrazem. Rychle jsem ho obejmula a brečela.
,,Emily copak je?" Zeptal se.
,, jen zlý sen" odtáhla jsem se a usmála se na něj.
,,To bude dobrý. Spi dál"Přesně 1111 slov. Omlouvám se že jsem tak dlouho nic nevydala ale měla jsem dlouho zabavený mobil a jinou elektroniku. Za to jsem ale dnes udělala delší kapitolu. doufám že se vám líbí
budu moc ráda za vote a komentář :3
Enjoy^^
ČTEŠ
Secret •Martin•MenT•Kovy•
FanfictionJe jí teprve šestnáct let. Její život je jako zlý sen, ze kterého se chce každý rychle probudit. Noční můra, kterou ona musí žít, dokud jí do života nevstoupí 3 chlapci, kteří jí ukážou, jak může být život úžasný. První clapec ji ukáže, jaké to je...