Secret •Martin•MenT•Kovy•

45

*Pohled Emily*

V noci jsme byli dlouho vzhůru. Celou dobu jsme koukali na filmy. Proto jsme taky spali asi do dvou než nás probudil telefon. Byl to Kája. Chtěl se s námi jen domluvit jestli dnes nepůjdem do kina. Dávají jeho oblíbený film a on nechtěl jít sám. Oba jsme souhlasili. Šli jsme si něco uvařit, ale jelikož jsem doma nic neměla tak jsme si objednali čínu.

Později k nám došel Martin s kterým jsme pak šli ke kinu, kde na nás už čekal Kája. Film jsme všichni znali. hrozně mě bavil a kluky očividně taky.

Stáli jsme před kinem a Martin s Honzou dojídali poslední popcorn co nám ještě zbyl. Honzovi zazvonil telefon, tak poodešel pryč. ,,Tak jo, já musím domů. Ahojte" Rozloučil se s námi Martin a odešel. S Kájou jsme si tam chvíli povídali. ,,Volala mi ségra. Budu muset odjet do Pardubic. potřebuje s něčím pomoct." Došel Honza. ,,Dojedu v pondělí " Přišel ke mě. ,,To je dobrý jeď" Usmála jsem se a dala mu pusu. ,,Slibuju že až dojedu tak budu už jen s tebou" úsměv mi oplatil a objal mě. ,,Tak ahoj" rozloučil se ještě s Kájou a rychle odešel domů. ,,Tak já tě doprovodím" Řekl Kája. Podívala jsem se na něj. ,,To je dobrý. Bydlíš na druhé straně. Je to zbytečné"Mávla jsem rukou. Nechtěla jsem aby si kvůli mě cestu ještě prodlužoval. ,,Mě to nevadí. Je tma a já navíc nechci aby se ti něco zase stalo" slovo "zase" zdůraznil. Chtěl upozornit na to že jsem mu pořád nic neřekla. ,,Kájoo" Sklopila jsem hlavu. ,,Tak pojď spát ke mě" Nabídl mi z vesela a já souhlasila.

,,Vím že s tím pořád otravuju" Začal a odmlčel se. ,,Ale, něco mi říká že tohle nedopadne dobře" Řekl a já na něj pořád jen koukala. Moc dobře jsem věděla o čem mluví. ,,Něco před námi tajíš. Už hodně dlouho. Emily mě opravdu můžeš říct všechno." Podíval se mi do očí. Ale já mu to říct nechci. Měl by z toho problémy i on. A já pořád věřím tomu že si to dokážu vyřešit sama. Už tak je do toho zapletený i Martin. ,,Nic před vámi netajím" Bylo mi opravdu blbé mu lhát, ale částečně je to i pro jeho dobro. Vzdychl. ,,Kájo, tobě říkám všechno. Myslíš že by jsem něco velkého zatajila?" Dala jsem mu ruku na rameno. Asi jsem ho opravdu přesvědčila protože se pak jen usmál a dal mi za pravdu. Byla jsem ráda že to dál nemusíme řešit.

,,Dobrou" Řekla jsem a šla jsem spát. Chvíli jsme se převalovala na posteli a nemohla jsem usnout. Po hodině jsem konečně usnula.

Zvonek. Zvonil pořád dokola. ,,Kájo" šeptla jsem když jsem viděla že ho to neprobouzí.
,,Kájo, někdo zvoní" lehce jsem s ním zatřepala a on pomalu otevřel oči.
,,Jdu tam" promnul si oči a zvedl se z postele. Došel ke dveřím a já se opřela o futra jeho pokoje. Podíval se kukátkem do je za dveřmi. Vzdychl a ode dveří odešel.
,,Kdo to je?" zeptala jsem se nechápavě. ,,Jsou to tři holky. Nejspíš fanynky. Zvoní tu skoro každý den" znovu vzdychl. Bylo mě ho líto. Rozešla jsem se ke dveřím, za kterými pořád stály ty tři holky. ,,Co to děláš?" ozval se za mnou Kája a když viděl že otevírám dveře, rychle se schoval do vedlejšího pokoje.

,,Co si přejete?" zeptala jsem se jich mile. Byly trochu zaskočené a asi ani nevěděly co mají říkat. ,,No, my hledáme Kovyho" ozvala se jedna z nich. ,,To jste si asi spletli byt. bydlím tu sama " Nadzvedla jsem ramena. Ony se na sebe jen podívaly.
,,Aha. Tak promiňte. Naschledanou" Řekly a odešly. Zabouchla jsem dveře a Kája vybouchl smíchy. Hned jsem se začala smát taky. ,,Jsi skvělá" řekl když jsme se oba dosmáli. ,,Snad už tě nebudou otravovat" dodala jsem a šli jsme do pokoje.
__________

Budík. bože jak já ho nesnáším. Tahle věta proběhne v hlavě asi každému teenagerovi když ho slyší. Vypnula jsem ho a posadila se. Šla jsem se obléct a udělala jsem ranní hygienu. Seběhla jsem dolů, kde jsem si vytáhla dva toasty a namazala je nutellou. Sedla jsem si, jeden jsem dala před sebe a druhý dala na talíř před židli naproti mě. Přesně jak jsem čekala, tak za pár minut došel Martin, který si hned sednul ke stolu a pustil se do jídla.

Po cestě do školy jsme oba poslouchali písničky z jendoho mobilu a povídali jsme si. dneska píšeme několik písemek takže se ani jednomu z nás do školy nechce.

Celý den se Martin s klukama moc nebavil. Jen na sebe tak divně pokukovali. Ani o mě se nijak nezajímal za což jsem byla ráda. Po škole jsme šli oba k sobě domů. Už jsem jen čekala na to, až Honza dojede. Dnes byl jeden z teplejších podzimních dnů,tak jsem si na zahradě četla. Marley pobíhal okolo a občas jsem mu hodila i klacek, který mi donesl. Začalo se stmívat a oba jsme šli dovnitř. Zatím mi Honza ani nevolal ani nenapsal, tak jsem šla do pokoje.

Chvíli jsem ležela a byla na Notebooku a došla mi zpráva. Natáhla jsem se pro mobil a podívala se kdo mi píše. Honza. Konečně.

Dnes budu spát u sebe.

Ze zprávy jsem byla docela překvapená a i trochu smutná. Co tak najednou. Stalo se něco? Asi si jen potřebuje odpočinout.

Tak další část je tu. Mám pro vás tři věci.
1. Nechci strašit konec se sice ještě neblíží, ale chci vědět jestli by jste chtěli šťastný nebo smutný konec?

2. Přidejte si mě na snapu👌😅: verunkaforever2

3. Ve středu dělám přímačky takže mi držte palce. A i já vám pokud je někdo děláte taky

Budu moc ráda za vote a komentář.. Děkuju
Enjoy♥

(953)