Secret •Martin•MenT•Kovy•

22

Pomalu ale jistě se blížil konec našeho pobytu v Americe. Teda spíš v LA. jelikož budeme trávit druhý týden v San Francisku. Tam se fakt moc těším. Za ten týden jsme toho stihli fakt hodně. Byli jsme na spoustě místech o kterých jsem vždy snila. Koupila jsem si spoustu věcí. Samozřejmě i něco pro rodiče a něco malého i pro Kluky. Dnes ráno jdeme naposledy na pláž a zítra ráno odlítáme směr moje milované město.

,,Tak jdeme?" Zeptal se Martin nervozně protože Honza pořád zdržoval. ,,Vždyť už jdu!" Křikl Honza a šel si obout boty. ,,Za pět minut tam máme být takže pohyb" Zavelel Martin.  ,,A kam to vlastně jdeme?" zeptala jsem se. ,,Mám pro vás překvapení, Chci aby jsme si poslední den užili co nejvíc" Usmál se. Pokrčila jsem rameny a následovala Martina a kluky kteří nejspíš taky nevěděli kam jdeme.

Došli jsme k nějaké veliké hale. Zůstali jsme stát venku a za chvíli došel tak dvoumetrový chlápek. Chvíli se s Martinem bavili a pak nás pozval dovnitř. Vešli jsme a byla to veliká hala kde bylo spousta lidí. Někdo hrál na počítači někdo házel na koš a někdo se díval na televizi. Prostě to byla taková veliká herna. My jsme následovali toho obra. Ten nás zavedl na střechu kde byl vrtulník. Nastoupili jsme do něj a čekali až vzlítneme. 

,,Líbí?" Zeptal se Martin když jsme vzlítli. ,,je to úžasný" Vydechla jsem. Bylo to něco jiného než v letadle. tady jsme viděla všechno. Viděla jsme jezera, domy. a vše se zdálo tak malinké.

,,A to ještě není všechno" Řekl Martin a já i Karel jsme se na něj nechápavě podívali. Honza se jen usmíval. Asi věděl o co jde. 

,,Jééj..Tak to jo"Řekl Karel a usmíval se. ,,Martine já nechci" Bála jsem se. ,,To dáš" Mrkl na mě.

pochopila jsem o co jde. Najednou k nám přišli čtyři chlapi a podali nám nějaké potahy které jsme na sebe nasadili. oni nám je potom zapnuli a sami si nasadili batoh který si na sebe taky upevnili. moje obavy začaly narůstat. Jestli tohle přežiju tak přísahám že je zabiju. Počkat a co když tam bude nějaký veliký pták, nebo silný vítr, nebo jiné letadlo. Začalo mi bušit srdce. Ach bože jsem hrozný srab. Najednou se otevřely dveře od letadla a jeden z chlapů šel blíž. Podíval se na nás. měla jsem hrozně vyděšený výraz. Jeho pohled se s úsměvem zastavil na mě. Ukázal na mě aby jsme šla k němu. Vykulila jsem oči a zakroutila hlavou jako že ne. Nevím co to dělám. Nechci jít jako první. On se zasmál. A ukázal rukou gesto ať jdu k němu. Jako poslušná holka jsem šla k němu a on si mě k sobě připevnil. Sedli jsme si na okraj dveří. Hrozně rychle jsem dýchal. ,,Ready?"(připravena?) Zeptal se. ,,No" (ne)Řekla jsem a zakroutila hlavou. On se nahlas zasmál odrazil se a skočil

Začala jsem fakt nahlas ječet. Myslím že musel na chvíli přijít o sluch. Padali jsme dolů strašnou rychlostí. Po chvíli jsme přestala křičet a myslet na smrt. Začala jsme si to užívat. Sledovala jsem jak se pomalu blížíme k zemi. Sice to bylo ještě hodně daleko ale pořád blíž a blíž. Moje vlasy byly všude kde jen mohly. Připadala jsem si jako kdybych lítala. Bylo to úžasný.musela jsme mít natažené ruce. cítila jsem se naprosto skvěle. Byl to nepopsatelný zážitek. Najednou ten muž zatáhl za provaz a my vylítli nahoru. Bylo to hrozně rychlí. najednou už jako by jsme nepadali tak tvrdě ale spíš jsme lehce padali k zemi.

Už jsme se blížili k zemi a já se snažila užít si poslední chvíle kdy jsme se cítila tak volně jako nikdy předtím.

Dopadli jsme na zem. Nebylo to hladké přistání. Padák od nás odletěl a my dopadli na zem. On si mě ode mě odpoutal a pomohl mi vstát. Šli jsme do haly kde mi donesli vodu a čekali jsme až přistanou ostatní. 

Seděla jsme na gauči a sledovala basketbal. Někdo mi položil ruku na rameno. ,,Emily?" Řekla a já se s úsměvem otočila. Ten hlas moc dobře znám. ,,Mallori" Řekla jsem a objala ji. Co tu děláš? Zeptala se mě. ,,No právě jsem si byla skočit z letadal" Zasmála jsem se. ,,A co tu děláš ty?" Obě jsme se posadily na gauč. ,,Já tady pracuju"Řekla a už ji někdo volal. ,,Musím už jít. Někoho za tebou pošlu aby jsi tu nebyla tak sama." Mrkla na mě a já přikývla.

Chvíli jsem tam jen tak seděla a pak někdo došel. Oh můj bože zase on. Mohla jsem čekat že za mnou pošle zrovna jeho. Je tak nádherný a milý. Sice jsme s ním prohodila jen pár slov ale rozhodně vím že špatný není.

(780)