Secret •Martin•MenT•Kovy•

29

Už se pomalu ale jistě blíží moje narozeniny a já změnila názor. nikomu to neřeknu. nikdo krom rodiny to nebude vědět a mě bude pořád 16. nechci být starší. nemůžu. Co kdyby nikdo nevěděl že mám narozeniny. A nevěděla bych to ani já. Mohla bych si vybrat jakýkoliv věk a zůstat v něm celý svůj život. Ale bohužel to nejde. co budu dělat až mi bude 20. nebo 40? Budu mít děti, Manžela, Psa? Budu ještě vůbec živá? Budu se pořád bavit s Martinem? Co když bude bydlet jinde? chci být navždy dítě. nic neřešit a být taková jaká chci být a nepřetvařovat se před světem. Chci blbnout na hřišti, v bazénu a prostě všude kde se dá. Mám ještě tolik plánů.

No dobře stop snění o tom co už se nikdy nestane. Zvedla jsem se z postele a šla k zrcadlu. prohlédla jsem se od vrchu dolů. Celý život se na mě nic nezměnilo. aspoň na svoje narozeniny bych mohla něco změnit. Přemýšlela jsem co. A pak mě to napadlo. Udělám si tetování.

vylítla jsem z pokoje a běžela do ložnice. Bylo asi sedm hodin ráno a rodiče ještě spali. ,,Mamííí!" zakřičela jsem když jsem vlítla do ložnice. Mamka okamžitě vystřelila z postele podívala se na mě. ,,děje se něco?" vykřikla vyděšeně. ,,neboj nic se neděje buď v klidu" uklidnila jsem ji a probudil se i táta. ,,No jelikož už mi bude 17 tak.." natáhla jsem a oni mě pořád poslouchali a čekali co ze mě vypadne. ,,Bych se chtěla nechat tetovat" vyvalila jsem ze sebe a máma na mě koukala jako kdybych byla nějaký psychopat. ,,Pro mě za mě" Řekl táta lehl si a otočil se k nám zády. ,,Hmm.." kývla jsem hlavou na mámu. ,,No a ale.." nadechla se že chce něco říct a já na ni udělala smutný obličej. ,,No dobře, ale platíš si to sama" Řekla klidným hlasem a já vyskočila z postele a dala jí velkou pusu na tvář. ,,Děkujuu" odešla jsem z ložnice a šla si lehnout. už přesně vím co si nechám vytetovat.

nakreslila jsem si přesně jak to má vypadat a  vstala jsem z postele. Šla jsem ke skříni a podívala se úplně nahoru. protože jsem malinká tak jsem si šla ještě pro židli na kterou jsem si stoupla a podala velkou papírovou krabici s nápisem "Moje". položila jsem ji na zem a sedla si. Otevřela jsem ji. vytáhla jsem zavařovací skleničku kde jsme měla naspořené peníze od doby co umřela sestra. Byl tam zmuchlaný dopis. Otevřela jsem ho a snažila se přečíst co tam je napsané. Byla jsem malá a co si bude povídat ani psát jsem moc neuměla.stálo tam: ,,Na tu velikánckou panenku co sis tak přála". No gramatika nic moc. ale hned jsem si vzpomněla.

*Flashback*

Šli jsme kolem obchodu s hračkami Elence bylo 6 a mě 7. obě jsme stály před výlohou a koukali na velikou panenku oblečenou v krásných fialových šatech. Měla bílé botičky a dva dlouhé copánky. ,,Tu musím mít" Vydechla Elenka a přilepila se rukama na skleněnou výlohu. ,,Už musíme jít" chytila jsem ji za ruku a šli jsme za tátou který už byl daleko před námi. ,,Emily já bych jí tak moc chtěla" Zašeptala mi. ,,Slibuji že ti ji jednou koupím" Pohladila jsem ji po vlasech a obě jsme se rozutíkaly k tátovi.

*End of flashback*

Od té doby jsem všechny svoje peníze skladovala na tu panenku až do mích třinácti let. Ani nevím kolik tam mám peněz. Vytáhla jsem obsah sklenice a počítala.

,,padesát sedm.. padesát devět.. sedmdesát devět" Počítala jsem nahlas. Mela jsem tam dost peněz. Tak šetřila jsem na to šest let. a dostávala jsem hodně peníze na narozenin a někdy taky jen tak. NO tak už jdeme k tomu velikému číslu. mám tam přesně 6.279 Kč. 

No myslím že za to bych ty panenky koupila i tři. Vzala jsem všechny ty peníze a dala si je do peněženky. seběhla jsem i s počítačem dolů a sedla si ke stolu. Zapnula jsem si písničky a šla si udělat snídani. Udělala jsem si jen rohlík s máslem a šunkou a šla si sednout. Na počítači jsem si vyhledala nějakého dobrého tatera v Praze a našla jich hned několik. Náhodně jsme nějakého vybrala a napsala si jeho adresu. Dojedla jsem rohlík a vyběhla zase nahoru. Tam jsem si vzala malou tašku a do ní dala jako vždy mobil klíče a peněženku. Napsala jsem vzkaz že jsem šla ven a přilepila jsem ho na ledničku.

 Šla jsem se obout a zase se rychle vyzula protože jsem zjistila že takhle jít ven nemůžu. Byla jsem rozcuchaná a navíc ještě v pyžamu. šla jsem do pokoje a vytáhla ze skříně džínové kraťasy a černé tričko. Hodila jsem to na sebe a utíkala k zrcadlu. Udělala jsem si jeden cop do boku a znova utíkala ke dveřím. Obula jsem si černé tenisky a i s kabelkou vyšla ven.

Bylo hrozné horko atak jsem se ještě cestou stavila na zmrzlinu. Šla jsem dlouho a tak jsem si pustila hudbu do sluchátek. Kolem mě bylo hodně obchodů a hezkého oblečení. Konečně jsme došla do tetovacího salonu a sedla jsem si na kožený gauč který tam byl určený pro ty co čekají. Za chvíli si mě k sobě zavolal obrovský vousatý chlap který měl potetované celé ruce i nohy. Bleh.

Sedla jsem si na židli a řekla jsem mu co bych kam chtěla. On si to označil fixou a vzal si přístroj kterým tetoval. 

nechala jsem si udělat dvě malinké tetování a trvalo to docela dlouho. Když už měl obojí tak mě to něčím namazal a obvázal. Zaplatila jsem, poděkovala a odešla. Byla jsem spokojená. I když to trochu bolelo ale fakt jen trochu. Tak to stálo za to. 

No a abych vám už konečně řekla co jsem si nechala vytetovat. Jak už jste asi zjistili tak miluju číslo 16. Tak jsem si nechala vytetovat jakoby z boku na levé žebro "forever sixteen" možná je to blbé a vy by jste si tohle nikdy nenechali udělat ale tohle mi aspoň bude připomínat že mi může být kdykoliv znovu šestnáct. A že i když mi bude třeba 50 tak v sobě budu mít pořád tu šestnácti letou holku.

No a druhé mám na Malíčku a je tam datum. Datum narození né sestry a shodou okolností je to i datum kdy se narodil Martin. Vždycky jsem chtěla něco co mě bude pojit s nejlepším kamarádem. A tohle tak dobře vyšlo že mám kamaráda i sestřičku v jeden den.

Šla jsem se projít na náměstí a sedla si na lavičku pod velikým stromem. Byla taková opuštěná. Chvíli jsem na ní seděla a pak mi zazvonil mobil. Zvedla jsem ho a ani se nepodívala kdo vola.
,,Ahoj kde jsi prosimtě?" ozvala se mamka
,,jsem ve městě" odpověděla jsem.
,,tak dojdi na oběd pa broučku" tipla to a já se vydala domů. Přemýšlela jsem co na to řeknou doma. Bylo to tak narychlo.

-------
Ukázala jsem mámě nejprv tetování pod tričkem. Moc se jí to líbilo. Máma tetování nechce ale nevadí jí když ho někdo má. A jsem ráda že z toho měla radost.

Natáhla jsem k ní ruku s nataženým malíčkem a ona ji chytila do ruky a přitáhla si ji blíž aby viděla. Za chvíli se na mě podívala se smutným obličejem a objala mě. ,,To je tak nádherný" zašeptala mám v objetí a popotáhla.
,, mám tě ráda" dodala a odešla do kuchyně.  Věděla jsem že jí to vezme.

Šla jsem do pokoje vzala si knížku a začala jsem číst..

Miluju to psaní. Můžu si vymyslet cokoliv chci a stane se to. Všechno co chci mám tady. Jsou to jen věci které se nikdy nestanou ale já to hrozně prožívám. Nechci aby tahle fanfikce končila jako většina hned po pár kapitolkách. Chci jich napsat co nejvíc. Jen aby jste věděly že se máte ještě na co těšit

Budu moc ráda za vote a komentář a..
Enjoy❤