Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 1. - Žár a popel

O čem přemýšlel? Co prolétlo jeho hlavou, když spatřil své muže, škvařící se v kovových zbrojích? Někteří byli neschopní zbroj sundat, jak se přitavila k holé kůži. Nerovný souboj s ohněm pohlcoval armádu Lannisterů, pálil jejich veškeré naděje na vítězství.

Jaime Lannister se snažil uklidnit svého bílého koně, který poskakoval ze strany na stranu a těžce oddechoval. Okolní žár žhnul a popel mrtvých mužů se dostával do jeho plic.

Popel...

Bylo to to jediné, co se z tohoto místa stávalo. Koně na popel, vozy na popel, muži na popel. V očích Jaimeho se celý jeho svět stával popelem. Zůstával stát u břehu moře, byl paralyzován. Popraskané rty byly pootevřené, když Jaime sledoval hrůzu kolem něj. Na jeho obličeji ulpívaly kousky popele, zlaté vlasy nasakovaly smrdutým kouřem spáleného masa a dřeva. Srdce se stahovalo hrůzou a beznadějí.

Dál po jeho pravici přistál u břehu zraněný drak. Černé šupiny se leskly a mohutné tělo se zachvělo bolestí.

Z jeho hřbetu slezla drobná dívka s dlouhými blond vlasy. Nemohla být nikým jiným než Daenerys Targaryen, dcera Šíleného krále.

Jaimemu se zachvěly rty a lehce pootočil svého koně jejím směrem. Hleděl na světlou dívku, oděnou v šedých šatech, jak se snaží vytáhnout zabodnutý šíp v hrozivém drakovi.

Mladá dívka skýtala pro celé království obrovskou hrozbu. Byla nyní tak blízko, stačilo k ní pouze dojet na koni. Štiplavý kouř se dostával Jaimemu do nosu a přitom se v jeho hlavě objevila představa, že stejně tak stojí uprostřed náměstí v Králově přístavišti. Oheň, olizující budovy a tváře malých dětí, sužuje město již celé hodiny. Nakonec si představil Cersei, svoji sestru, ženu, kterou miloval nadevšechno na světě, jak umírá v Rudé baště pod spadanými kameny, jak hoří a volá o pomoc.

Jeho zrak sjel ke kopí, zabodnutém v mrtvém vojákovi pár kroků před ním. Zadíval se zpět k drakovi a Daenerys stojící u jeho boku. V jeho očích nebyla ničím jiným než potomek Šíleného krále, který chtěl spálit město na prach.

Královo přístaviště čelilo žhářům, kteří mu vládli.

Hořící planina kolem byla jen důkazem, co město čeká, při příchodu Matky draků. Již jednou dokázal Jaime předejít smrti půl milionu lidí, které chtěl Šílený Targaryen spálit, ale dokáže to i nyní?

V hlavě se mu rýsoval plán, viděl cestu po břehu vody, která vedla přímo k Daenerys.

„Pojď, chlapče," pobídl koně. Rozjel se klidným cvalem, aby Jaime mohl polapit kopí. Cval zrychlil, kůň nabíral na rychlosti. Kapky vody odlétávaly od jeho kopyt. Jaime napřáhl kopí, pevně svíral dřevěnou tyč ve své zdravé ruce. Zaťal zuby, popoháněl koně dál a dál. Hnala ho představa před jeho očima, představa Cersei, která umírá pod rozpadlými troskami města.

Neměl strach, netřásl se, byl odhodlán zemřít v zubech draka. Pokud zasadí Daenerys kopí do zad, opět zachrání všechny, tentokrát z toho však nevyvázne živý.

Byla to statečnost? Ne, muselo to být mnohem víc než to.

Bude umírat s úsměvem na rtech.

Blížil se, kůň rychle oddechoval, ale měl ještě dost sil, aby rytíře zavezl k jeho osudu. Muže, který se chystal poslat na smrt dalšího vládce z rodu Targaryenů.

Jenže drak ho spatřil. Černá ostnatá hlava se otočila přímo na něj a jeho koně. Daenerys, která se také otočila, vytřeštila oči, byl v nich úlek a strach. Hleděla mu přímo do očí. Byla tak mladá, byla ještě dítě.

Obří tlama zakryla výhled na mladou Targaryenku. Ostré zuby se zjevily v otevřené tlamě a uvnitř chřtánu začal žhnout oheň.

Jaime se prudce nadechl. Zachvátila ho hrůza. Jenže nebyla to hrůza z vlastní smrti, byla to hrůza ze selhání. Jak Královo přístaviště přežije oheň draků?

Nyní zemře zbytečně, v ohni, který na něj drak vychrlí. Jeho tělo bude žhnout, bude umírat, ale bezdůvodně. Rytíř chtěl už jen zavřít oči a nechat plameny, ať olizují jeho brnění a spálí jeho zlaté vlasy plné popela.

Mrknutím oka vedle něj přiběhl kůň, hlasitý dusot donutil otevřít Jaimeho oči. Nespatřil toho, kdo na koni přijel, jen rychlé mihnutí postavy, která skočila ze svého koně. Muž ho strhl ze sedla a oba spadli do vody. Právě ve chvíli, kdy drak vychrlil oheň, aby ochránil svou matku. Koně zůstali v plamenech.

Pod vodou Jaime sledoval oranžovou hladinu vody. Těžké brnění ho stahovalo ke dnu. Mohl vyplavat, mohl začít kopat nohama, ale on nechtěl.

Zklamal.

Nemohl přežít v přítomnosti Daenerys a draka. Kdyby ano, nemohl by se podívat sestře do očí. Měl takovou příležitost ukončit povstání proti království. Po tomhle všechno padne, všechno se změní v popel a prach. Daenerys dobude města, zabije všechny a přeživší donutí pokleknout. Jaime ji neznal, ale zato moc dobře znal jejího otce. Byli pyšní jako každý rod v téhle zemi. Jenže, co bylo nejzásadnější, tak to, že byli šílení.

Voda byla chladná, čím hlouběji se Jaime ponořoval. Nevnímal, kolik mu ještě zbývá dechu ani jak dlouho už je pod hladinou. Umíral s představou, jak Cersei volá jeho jméno. Nedokázal ji ubránit před celým světem, jak jí odmalička sliboval.

Zavřel oči, už nechtěl dále hledět na hladinu, která se blyštěla jako nebe.

Tmavé nebe zasažené zkázou.

Něco Jaimeho žďuchlo do ramene.

{Game of Thrones – 7. série 4. díl}

{[Stolen-Relic] Jaime Lannister se postupně stával mojí oblíbenou postavou. Mnoha lidem by se mohlo zdát, že Jaime netrpí tolik jako ostatní postavy, ale podle mého názoru trpí více než jiní. Své dvojče, Cersei, miluje nadevše a přesto svoji lásku musí celý život skrývat. Jeho osobnost je v tomhle ohledu zvrácená, to ano. Na druhou stranu se však vzdal úplně všeho, co mohl na světě mít. Stal se místo toho ochráncem své sestry, když se připojil ke Královské gardě. Všechno, co v životě udělal, bylo pro ochranu rodu Lannisterů, i když to byly neodpustitelné činy. Když přišel o ruku, bylo to to nejmenší, co mohl ztratit. Joffrey, Myrcella a Tommen, ztratil všechny své děti. A právě tímhle příběhem chci ukázat Jaimeho tak, jak ho nemusí všichni diváci seriálu vnímat. Příjemné čtení!}

{Dobře, přiznám se, nemohla jsem unést to, že by Jaime zemřel, tak jsem začala tohle psát hned po 4. díle 7. série...odhalili jste mě!}