Mick Solace - Syn Solangela

IV.

První noc u své nové rodiny jsem si představoval trošku jinak.
Po večeři jsem se umyl a převlékl se do svého pyžama, na kterém byly hlavy rozkožných medvídků.
Teprve teď mi to přijde trapné, ale tehdy jsem ho miloval.
Poté jsem se s táty koukal chvilku na televizi, než jsem usnul.

Probudil jsem se z noční můry ve své posteli. Seděl jsem tam zpocený se slzami v očích a zrychleně jsem dýchal.
Už si nepamatuju, o čem se mi zdálo, ale na ten hrozný strach nejde zapomenout.
Hrozivé stíny v mém pokoji si hrály s mou dětskou myslí, což zapříčinilo to, že jsem se bál o to víc. Přesto jsem se přinutil vstát. Se svou plyšovou lamou jsem se vydal do ložnice mých rodičů.

Potichu jsem procházel chodbou. Při každém zvuku, který způsobili naši sousedi, kdo ví, proč byli tak dlouho vzhůru, jsem nadskočil.
Konečně jsem překonal vzdálenost mezi mým pokojem a ložnicí tátů. Chystal jsem se otevřít dveře a vejít, jenže-

"Micku?"

-táta Will se šel očividně napít, či co, takže když uviděl svého syna, musel ho oslovit, z čehož jsem si málem nadělal do kalhot.
Jasně! Klidně se mi smějte, ale chtěl bych vidět vás v pěti letech po noční můře.
Leknutím jsem zakřičel a to tak, že jsem vzbudil tátu Nica, který se vyhoupl do sedu a zmateně se rozhlížel.

"Bohové! Promiň!" Objal mě táta Will.
Zatímco se mi neustále omlouval a utěšoval mě, já mu smáčel tričko slzami.
"Micku? Wille? Co se děje?" Táta Nico k nám kolébavým krokem přišel.
"Mick stál ve dveřích a já ho omylem vyděsil." Políbil mě do vlasů táta Will.
Ospalý táta si klekl. Začal mě hladit po zádech. "Cos tu dělal?" I přes svojí únavu zněl ustaraně.
Odtáhl jsem se a snažil se nezvlykat.
"Já-já jsem m-měl zlý sen."
Táta Nico se zvedl a vzal mě do náruče.
"A chceš spát s náma?" Zeptal se.
"Strašidla se tatínka bojí." Přidal se táta Will.
"Ale jdi...tak ošklivej nejsi." Ušklíbl se táta Nico.

Teď když nad tím uvažuju...kdybych tam nebyl, tak by táta Will tátovi Nicovi něco za trest provedl....něco nemravného...hodně nemravného...

Se smíchem jsem souhlasil. Takže když jsme si všichni lehli do postele, přičemž jsem ležel uprostřed, tátové mi vyprávěli pohádku o dětech bohů, kteří žijou v prapodivném táboře, kde jsou v bezpečí před hroznými monstry a chodí na hrozně nebezpečné výpravy.
S tímhle úžasným příběhem, o kterém jsem nevěděl, že je pravdivý, jsem pomalu usnul.
Tentokrát se mi zdál nádherný sen....o duhové lamě.