Mick Solace - Syn Solangela

LXX.

Mick:

Bylo po snídani i po mém převlečení, tak jsem šel vrátit Jamesovi jeho tričko. Ve svém srubu nebyl, proto jsem mu ho nechal složené na posteli. (Do šuplíku jsem mu lézt nechtěl.) Jak jsem ho znal, šel si zaběhat.

Vyšel jsem ven chystající se přemýšlet, co budu dělat. Nechtěl jsem nic náročného, protože jsem měl problém s jakýmkoli pohybem.
"Micku! Máš zácpu?" Přiklusal ke mně Sebastian.
"Haha...Vtipný jak kácení pralesů." Zamračil jsem se.
"No tak!" Objal mě rukou kolem ramen. "Nechceš namasírovat?"
"Ne." Setřásl jsem ho.
"Tak si vem plavky! Voda ti tělo uvolní."
Zatvářil jsem se vážně 'nadšeně'.
"Mickuuuuu!" Šťouchl mě prstem do tváře. "Bude sranda!"
"Pojď s náma sportovat, říkali. Bude sranda, říkali."
"Teď to myslím vážně! Hele, klidně si sednem někam do vody a jen si budem povídat."
"To zní jako pozvání pro holku, po který jsi vyjel, a teď jí žádáš o další šanci." Uchechtl jsem se.
"Fuj! Nejsem buz-" zarazil se, přičemž jsem nadzvedl obočí a založil si ruce na hrudi. "Tedy..." odkašlal jsi. "Promiň. To jsem podělal." Sklopil pohled.
"Budu předstírat, žes nic neřekl."
Zase mě objal. "Jsi nejlepší, bro. James by mi dal určitě přes tlamu."
"Já bych ti přes ní dal už na začátku rozhovoru, ale bojím se, že bych našel dalších dvacet svalů."
"I tak jsi super. Tak šup, šup! Ty plavky."

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

James:

Když jsem se vrátil po snídani do srubu, na podlaze ležel malý papírek, který mi nakazoval se s někým sejít u sochy bohyně moudrosti. Nebylo to písmo mého přítele, znal jsem ho moc dobře.
Chvilku jsem uvažoval, jestli bych tam měl jít. Nakonec jsem usoudil, že ne. Jestli se někdo chce se mnou sejít, ať mě o kousek mého času poprosí osobně.

Dlouho jsem neběhal, takže jsem se rozhodl, že to musím napravit, pokud jsem nechtěl skončit jako Mick. Vyšel jsem tedy ven a protáhl jsem se.
Pohlédl jsem na onu sochu, ke které jsem měl jít. Někdo u ní stál, ale na tu dálku jsem nepoznál kdo. Uchechtl jsem se a dal se do běhu.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Mick:

Seděl jsem ve vodě, která mi byla po ramena, a nechal malé vlnky do mě narážet. Seby blbnul nedaleko ode mě.
"No tak! Pojď taky!" Upravil si mokré vlasy, aby mu nepadaly do obličeje.
"Ne, díky. Je mi fajn" Přesedl jsem si do tureckého sedu.
Připlaval ke mně. "Chjo!"
"Nech toho. Sám si řekl, že si budeme jenom povídat."
"No jo." Povzdechl si. "Tak třeba..." Promnul si bradu.
Zasmál jsem se. "Tebe nic nenapadá!"
"Ty a Emily!" Vítězoslavně se usmál.
"To byla podpásovka." Zavrčel jsem.
"Klid. To byl vtip."
"Hmh."
"Promiň. Tak co třeba..."
"Ty a Veronica?"
Zčervenal.
"Oh ne! Vy dva po sobě jede- tedy..."
"Počkej...My dva co?"
"Um...nic?"
"Jaký NIC?! Ona mě-"
"Možná." Přerušil jsem ho a chytal se zvednout.
"Tak to ne!" Shodil mě do vody, přičemž mě zaklekl."
"Ty vole! Slez ze mě!" Kroutil jsem se pod ním.
"Já se Veronice líbím?!"
"Slez, ti povídám!"
"Odpověz!"
"Až slezeš!"
"Ale neutečeš!"
"Slibuju! Slez!"
Poslechl, ale stejně mě držel za rameno.
"Jo, líbíš. Ale tohle bys měl zjišťovat sám."
"Proč, když mám spolehlivého informátora?" Zazubil se. "A nemusel jsi tolik vyvádět."
"Co bys dělal ty, kdybys chodil s Verčou a cizí holka by tě zaklekla na očích několika lidí, hm?"
"Stejně jsi jednal přehnaně."
Jen jsem si podrážděně povzdychl.