Mick Solace - Syn Solangela

LXXV.

James:

U snídaně po mně Emily pořád pokukovala. Zřejmě se chtěla ujistit, že jsem nezapoměl na naší tajnou schůzku. Hrozně se mi tam nechtělo, ale kdybych nepřišel, určitě by mi nedala pokoj a já bych se zbláznil. Proto jsem odmítl nabídku jednoho hefaistovce na nějakou soutěž a vydal se k soše doufaje, že nás nikdo rušit nebude, jelikož jsem to chtěl mít rychle za sebou.

Dorazil jsem jako první, takže mi nezbylo nic jiného, než otráveně čekat, až se ta...dívka uráčí dorazit.
Jakmile přišla, hned jsem si všiml, že má u pasu meč.
"Nevěděl jsem, že dcera Afrodity jako ty trénuje s mečem."
"Řekla jsem si, že by bylo dobré začít cvičit, když už nám hrozí nebezpečí." Usmála se.
"Tak cos mi chtěla? A rychle, nemám na to celej den." Řekl jsem podrážděně.
Uchechtla se. "Jdeš rovnou na věc? To se mi líbí. Takovou vlastnost Mick nemá."
"Začneš už, nebo můžu odejít."
"Promiň." Odkašlala si. "Měl by ses rozejít s Mickem."

Chvilku jsem na ní překvapené koukal, pak jsem se rozesmál. "Ty jsi snad upadla! Proč bych to dělal?"
"Protože jsi pro něj nebezpečný."
"A to jako jak?"
"Jsi v proroctví."
"No a? Mick taky."
Zakroutila hlavou. "V tom proroctví může být jakýkoliv hefaistovec. Ale 'dítě klamu' je jen jedno."
Na to jsem neměl argument.
"Hele, i já Micka miluju a záleží mi na něm. Chci, aby byl bezpečí."
"To já přece taky!"
"Tak víš, co musíš udělat."
Olízl jsem si ret a nervózně si prohrábl vlasy. "Ale to mu ublíží. To mu nemůžu udělat. Potom co-"
"Jsi mu pomotal hlavu?" uchechtla se. "Jamesi," položila mi ruku na rameno, "bude ho to bolet, ale aspoň nebude mrtvý." Lítostně se usmála.
Sklopil jsem hlavu.
"Navíc, já se o něj postarám."

V tu chvíli se ve mě probudila žárlivost. Zle jsem se na ní podíval.
"Takže o tohle tu jde? Chceš Micka zpátky jen pro sebe!" Setřasl jsem ze sebe její ruku.
"A i kdyby, co to mění na tom, že ho ohrožuješ?"
"Je- je to polobůh! Na tohle je zvyklí!"
Zasmála se. "Jamesi! Na život poloboha se nedá zvyknout! To není tělesná námaha! To není trénink! To je boj! Každodenní boj o život!"
Opět jsem neměl co na to říct.

Vydechla, aby se uklidnila. "Jamesi, nech Micka jít, nebo umře"
Z hluboka jsem se nadechl. "V proroctví nestojí, že umře."
"Ale taky tam nestojí, že neumře. Copak chceš, aby riskoval život, kvůli tvé sobeckosti?" Prošla kolem mě. "Popřemýšlej o tom."