Mick Solace - Syn Solangela

XLIII.

Mick: Zdravím lidi. Já a James-

James: Nazdar!

Mick: *povzdechne si*-jsme se dohodli, že náše historky z dětství jsou moc dlouhé a většinou hrozně nudné. Takže-

James: To s tou nudou tvrdíš jenom ty, protože-

Mick: Jamesi! Ještě jednou mi skočíš do řeči, tak tě přivážu ke stromu a hodím po tobě vosí hnízdo!

James: Promiň...

Mick: Děkuju. Takže jsme se domluvili, že naše příběhy, které se odehrály od mých osmi do mých patnácti let, shrneme. A protože jsem pozorný, nechám jako prvního mluvit Jamese.

James: Oh! Děkuji. Nuže:
Během let jsme se s Mickem neuvěřitelně sblížili. Asi za to může to, že jsem k němu jezdil každý víkend, přičemž mi pánové Solaceovi pořídili vlastní postel, aby se vyhnuli poslouchání mého dohadování s Mickem, kdo bude spát na zemi. No a zatímco mě Mick bral jako staršího bratra, který byl pro něj vždy oporou-

Mick: Omlouvám se za přerušení, ale James má vyjímečně pravdu. Mohl jsem se mu svěřit s čímkoliv a věděl jsem, že to nikomu neprozradí. A když jsem mu řekl, že mě ve škole šikanují, tak ani to nikomu neřekl a šel to s těmi hajzli vyřešit ručně stručně, za což jsem mu byl ohromně vděčný. Teď můžeš pokračovat.

James: Dík... Zatímco mě Mick bral jako staršího bratra, tak já jsem se do něj zamiloval, čehož si všimli tři lidé; Will s Nicem a naše společná kamarádka Veronica, ale u ní to není žádné překvapení, protože její otec je Erós.

Mick: Počkej! Takže to věděli i tátové?!

James: Jsi holt slepý, ale já ti to nevyčítám. Každopádně jsem to Mickovi nikdy neřekl, protože jsem měl strach ze dvou věcí:
1) zničím tím naše dlouholeté přátelství
2) ohrozím ho víc, protože už tak byl v nebezpečí kvůli proroctví, takže na něj matka měla spade-

Mick: Bohové, nezačínej s tím zase.

James: Promiň...No takže jsem žil vedle Micka s tím, že nikdy nebudeme spolu.

Mick: ...To je všechno?

James: Jop.

Mick: Dobře...Jak už James zmínil, vyrůstali jsme spolu a já ho v té době vnímal jenom jako bratra. Proto jsem si v patnácti našel přítelkyni Emily, dceru Afrodity, ale vydrželo nám to ani ne půl roku. Nebojte, později se dozvíte proč.

James: Jak já tu nánu nesnášel. Ale Mick si myslel, že je s ní šťastný, takže jsem předstíral, že mu to přeju.

Mick: Musel si, byla to tvoje vina, že jsme byli spolu...Krom starání se o mou přítelkyni jsem se také zaměřil na první bezpečnostní systém pro polobohy v domácnosti. Trvalo hrozně dlouho udělat plány-

James: To bylo hrozné. Furt jsi pobíhal sem a tam a mlel věci, kterým rozuměli jenom tvoji sourozenci a děcka Athény.

Mick: Za to se omlouvám. Tak či tak jsem se rozhodl nejdřív zabezpečit ložnici tátů, i když nesouhlasili, protože pro ně bylo na prvním místě moje bezpečí. Ale já byl rebel a dělal jsem si, co chci.

James: Opravdu velký rebel.

Mick: Sklapni.

James: Takže tohle byli naše schrnuté životy během sedmi let. Teď už to bude normální vyprávění, na které jste zvyklí.

Mick: To bude pro dnešek všechno. Děkujeme, že jste si na naše vyprávění našli čas. Užijte si zbytek dne a u další kapitoly ahoj.

James: Čau!