Mick Solace - Syn Solangela

LVIII.

"Jsme doma!" Zaslechli jsme, když jsme se chtěli opět políbit.
Ne, nebyl jsem naštvaný, protože jsem byl vždycky rád, když se tátové vrátili v pořádku domů.

"Ahoooooooj!" Přišel jsem do obýváku, kde stáli moji rodiče.
"Micku!" Objal mě taťka Will, který jako obvykle zářil pozitivní energií. "Jak se vedlo?" Odtáhl se.
"Celkem to šlo." Pokrčil jsem rameny.
"Tím bych si nebyl tak jistý." Ozval se táta Nico. "Když jsme vystupovali z auta, všiml jsem si, že místo okna máš plachtu." Založil si ruce na hrudi. "Vysvětlit. Hned."
"Noooo...ehm..."
"No co?"
"Snad ne další útok?!" Zděsil se taťka.
"Ne, ne! To jen-"
"Brý den." Vešel do místnosti James a mě napadla nejblbější výmluva, kterou kdy nějaký polobůh vymyslel.
"James se mě snažil dostat ven a trochu se to vymklo."
"Cože?" Podivil se.
"Vysvětluju to okno." Usmál jsem se na něj a nenápadně mu naznačil, že jestli to potentočkuje, tak náš vztah skončí dřív, než by stihl vůbec začít kvůli náhlému úmrtí jednoho z nás dvou.
"O-oh jo!" Nervózně se zasmál. "Mimi furt jen pracoval a to i v Táboře, takže jsem ho vůbec ani neviděl. Tak jsem se rozhodl, že ho vytáhnu ven a trochu jsme se poprali."
"Ale už jsem zavolal známému a ten řekl, že přijede a opraví to v sobotu."
Táta Nico si odfrkl na znamení toho, že nám nevěří, ale protože se taťka Will trochu uklidnil, nechal to být.
"A do té doby na stěnu okolo okna přidělám pasti a krycí zařízení, aby jsme se cítili be-"
"Tys měl celou dobu měl udělátka, která by mě chránila?!" Rozkřikl se James.
"Tebe?" Nadzvedl obočí taťka.
"Co? Chtěl jsem říct nás!"

Měl jsem chuť se zasmát nad svou neopatrností a blbostí. Vážně jsem mohl u mě v pokoji nastražit pasti, abych zabránil vzniklé škodě. Asi za to mohlo to, že se dlouho nic nestalo, nebo to, jak si mě James dobíral.

"No tak to tam dám dneska." Potlačil jsem úsměv.
"To si budu pamatovat, Micku."
"Jsme si kvit na tu fontánu."
"Ta fontána byla za tu zmrzlinu."
"Ta zmrzlina byla za hodně věcí. Třeba za moje nebohé nožičky, které jsem si kvůli tobě málem sedřel na kost."
"Tak my si půjdeme vybalit, vy se tu zatím hádejte." Řekl taťka.
"Pak nám ukážete fotky?" Zeptal se James.
"To bychom rádi, ale zapomněli jsme si doma foťák."
"Tys ho zapomněl." Opravil ho táta, který vzal svoje zavazadlo a odešel do ložnice.
"Pravda." Zasmál se táta Will. "Jo a jak se má Emily? Dlouho tu nebyla." Otočil se na mě.
"Noo...nevím, protože jsme to...ukončili." Podrbal jsem se na hlavě.
"Ou Mickey...To mě mrzí." Posmutněl.
"Stejně jsem jí neměl rád." Ozval si táta Nico zložnice.
Taťka naštvaně vzal svou tašku, vydal se do ložnice a přitom prskal: "Tak na tohle slyšíš, ale na 'vyhoď smetí' NE?!" Práskl za sebou dveřmi.

"Oni se tak nesnáší, až se milují." Uchechtl se James.
"Skoro jako my dva."
"Jak jako skoro?"
"Já tě nenávidím, až tě miluju." Ušklíbl jsem se.
"Ale já tě vidím rád."
"Co to-"
"Já slyšel 'neradvidím'."
Chytl jsem se za kořen nosu. "Bohové dejte mi trpělivost, protože jestli mi dáte sílu, tak tohohle idiota zabiju."
"Zkus mě zabít po svatbě, pak budeš mít víc majetku."
"Díky za radu."