Mick Solace - Syn Solangela

LXII.

"Uděláš to ještě jednou a ty ruce ti svážu za záda." Zavrčel jsem výhružně, i když jsem se chtěl ve skutečnosti uchechtnout.

Poté, co jsme s Mickem opustili marodku, zatáhl mě na naše tajné místečko. Když si sedl, položil jsem mu hlavu na nohy a nechal se hladit. Jenže Mimi si během minuty sáhl na své nové jizvy snad desetkrát.

"Když já si nemůžu pomoc!" Zakňučel. "Je to něco, jako když sis ty musel poprvé ostříhat vlasy na krátko, taky sis na ně furt sahal."
Posadil jsem se. "Ale kdo za to mohl, hm?"
"Ty, neměls provokovat kluka se slizem v ruce." Vyplázl na mě jazyk, který jsem mu provokativně olízl.
"Příště ti ho ukousnu."
"Ty jsi dneska samá výhrůžka, nezdá se ti?" Naklonil hlavu na stranu, přičemž vypadal rozkošně.
"Ani ne." Pokrčil jsem rameny.

A pak si Mick opět prsty přejel jednu z jizev. Okamžitě jsem mu popadl jeho ruce za zápěstí a začal jeho obličej obdařovat polibky.
"Né! Dost!" Chechtal se Héfaistův syn.
"Ni-TFŮJ! Ty prase!" Zakvílel jsem, když mě ten prevít poprskal.
"Nemessis mi dala svolení vykonat odplatu." Uculil se, zatímco já jsem si z obličeje stíral jeho sliny.
"Já ti dám odplatu!"

Skočil jsem na něj, čímž jsem započal naší bitvu. Různě jsme se po posedu váleli, prskali jsme na sebe, šťouchali se a když se naskytla možnost, tak jsme se i mírně kousli. Nakonec to skončilo tím, že jsem klečel nad Mickem. Oba dva jsme se vydýchávali.

Po nějaké době blonďáček pode mnou z nervózněl. Asi jsem na něj moc zíral. Jenže jsem k tomu měl důvod. Rozcuchané vlasy měl plné jehličí, jeho oči jiskřily, tílko měl lehce vyhrnuté, rty mírně pootevřené...A pak vše doplnil ten nejistý, skoro až vyděšený výraz!
Kdybychom byli v pohádce, byl bych vlk, který se chystá sníst malého králíčka. Kdyby to ale byl jiný druh pohádky, Mick by skončil uplakaný u psychologa a já bych zažil nejhorší muka, neboť by mě jeho tátové mučili tak dlouho, dokud bych bolestí neomdlel, po probuzení by mi utrhli můj nejcennější majetek, narvali by mi ho do zadku, potom by mi usekli hlavu, kterou by si pověsili na stěnu místo terče na šipky.

Ale tohle byla realita. Proto jsem se jenom natáhl pro polibek a pak si položil hlavu na jeho rychle se zvedající hruď, přičemž jsem slyšel jeho splašené srdíčko.
Kdybych tenkrát neviděl, jak ho nějaká parta holek a kluků šikanovala, považoval bych ho za křehkého. Jenže já toho svědkem byl. Dokonce dvakrát. Do dnes mi nejde do hlavy, jak dokázal zadržet slzy a zachovat si výraz plný znechucení a vzdoru.

Při této vzpomínce jsem dostal chuť ho zmenšit tak, aby se mi vešel jen do jedné dlaně. Pak bych ho zamkl do malé klece, kde by mu nic zlého už v životě nestalo. Ale jelikož to bylo nemožné, tak jsem pouze své ruce omotal okolo jeho boků a zavřel oči, snažící se nemyslet na to, že jakožto polobůh se Mimi dostane do nebezpečí víc než bych si přál.