Mick Solace - Syn Solangela

XXXV.

Když jsem se probudil, bylo už ráno a James v posteli nebyl. Jakmile jsem se posadil, protáhl jsem se. Promnul jsem si oči a rozhlédl se po pokoji. Všiml jsem si Jamese, jak se hrabal v krabici s mými hračky.

"Co to děláš?" Zeptal jsem se, přičemž syn Apaté leknutím vyhodil pár hraček do vzduchu. "Promiň." Zasmál jsem se, když se na mě vyčítavě podíval.
Zvedl jsem se z postele, došel k němu a sedl si na zem.
"Líbí se ti nějaká?"
"Jo." Přikývl. Z krabice vytáhl figurku rytíře. "Tahle." V očích se mu objevily jiskřičky.
Usmál jsem se. "Tak si jí nech."
James vykulil oči. "To jako fakt?!"
"No jasně! Hraček mám hodně a se spoustou z nich si už nehraju. Takže si toho rytíře ne-"
Objal mě. "Děkuju moc, Mimi."
Zamračeně jsem se odtáhl. "Mimi?"
Zazubil se. "Přezdívka. Kámarádi si je dávaj." Najednou znejistěl. "Jsme kamarádi, že?"
Povzdechl jsem si. "Samozřejmě, Gigi."
"Gigi?"
"Jo. Ceň si toho, že nejsi 'mimi'."
"Ale ty jsi takový mimi."
Zrudl jsem. "To odvoláš!"
"Nebo co?"
"Nebo ti seberu rytíře!"
Ochranářsky ho objal. "Nedám."
"TA-"
James mi rychle zacpal pusu. "Dobře! Odvolávám!"
"1:0 pro Micka!"
"Mohl jsem použít moje schopnosti." Řekl uraženě.
"Na svého kamaráda?" Na oko jsem se zatvářil smutně, přičemž Gigi odvrátil zrak.
"Tss...Jsi hrozný." Zavrčel.
"Vrána k vráně sedá." Usmál jsem se.

Celé ráno jsme si povídali a hráli si, přičemž jsme si navzájem měnili přezdívky. (Samozřejmě jsem skončil s přezdívkou 'Mimi' a James s 'Azura', protože jeho oči mi připomínaly azurové moře, které jsem viděl v jednom dokumentu. Tyhle přezdívky nám zůstaly do dnes.) Taky jsem měl chuť mu dát všechny moje hračky, jelikož měl z nich ohromnou radost. Jenže to by se tátům nelíbilo, takže jsem se s ním dohodl, že mu vždycky dám pouze jednu a až mi jí vrátí, tak mu dám jinou.
Dále mi vyprávěl vtipné historky z Tábora. Bylo jich opravdu hodně, takže mi některé z nich musel vyprávět v průběhu dne. Polobohové se nikdy nenudí.

Musím říct, že tyhle přespávačky nás hodně sblížili. Dokonce se James stal člověkem, kterému jsem se svěřil se všemi problémy. Taky trpělivě odpovídal na mé trapné otázky.

James: Jo...vzpomínám si, jak ses mě ptal, co je to po-
Mick: KONEC TÉHLE ČÁSTI!