Mick Solace - Syn Solangela

LXIX.

Mick:

Ne jenže jsem se probudil polámaný kvůli Veronice, která měla v oblibě sportovní aktivity, ale byl jsem i uvězněný v Jamesově objetí. Ta druhá část se mi líba, díky té první jsem měl chuť mojí kamarádku zabít.
Pokusil jsem se ze sevření mého přítele opatrně dostat, ale jen jsem docílil toho, že mě skoro celého zalehl, takže mi tiše chrápal do ucha.
Zoufale jsem se usmál. Tak se třeba udusím, pomyslel jsem si, a neucítím bolest svalů, o kterých jsem si myslel, že neexistují.
"Hodný James, moc hodný." Špitl jsem a pohladil ho po odhaleném rameni. James zavrněl, přičemž se zavrtěl, což zapříčinilo moje přidušené heknutí.

"Zníš jako rodící ženská." Zachraptil mi do ucha, až mi naskočila husí kůže.
"Jak víš, jak zní- Ne, nechci to vědět."
"Jak ses vyspal?"
"Přeju si, abych se nevzbudil."
"Ale! Co se stalo?" S uchechtnutím se odtáhl.
"Veronica mi musela dokázat, že mám víc svalů, než si myslím." Zakňučel jsem.
"Takhle mi ničit přítele...asi si s ní promluvím."
"To by bylo fajn."
"Kolik je hodin?" Vstal z postele.
"Jak to mám vědět? Jen vím, že teprve svítá." Se skuhráním jsem si sedl. "Nevzal jsem si věci na převlečení. Nemáš tričko navíc?"
James se na mě uculil. "Jasně. Chceš Táborové tričko, nebo nejaké speciální?"
"Táborové zatím bude stačit. Po snídani ti ho vrátím."
"Že já blbec si ho nepodepsal." Přešel k malé skříni se šuplíky, vyndal onen kus oděvu a hodil mi ho.
"Díky." Oblékl jsem si jej.
"Víš, že sis mohl pro něj doběhnout? Nikdo venku v tuhle dobu nebude." Začal se hrabat ve skříni, aby našel to, co potřeboval.
"Já ani nevím, jestli se dokážu postavit! To je důvod, proč sport nesnáším."
"Kdybys mě kdysi poslechl, byl bys bez bolestí." Začal si převlékat spodní prádlo, tak jsem se radši otočil. "Až bude po snídani, tak si vyměň víc než jenom tričko." Zasmál se.
"Nejsem malej." Zakoulil jsem očima.
"To víš, že jo. Už se můžeš koukat."
"Tss." Pokusil jsem se zvednou. Nebylo to snadné, ale povedlo se. Chůze byla o něco horší.

"No to abys vyšel ze srubu hned. Ještě si budou myslet-"
"Budou si to myslet i tak. Jediný, kteří budou znát pravý důvod, je Sebastian a Veronica."
"To jsme trochu nedomysleli." Dooblékl se.
"No aspoň jsem měl jistotu, že křikem nevzbudíš Tábor. I když to bylo zbytečné. Spal jsi klidně."
"Díky Morfeovi. Chce mít jistotu, že se z toho nezblázním."
"Takže se do toho začali plést ostatní bohové." Palcem jsem si promnul spodní ret.
"Špatné znamení?"
"Řekněme, že musíme zjistit co v proroctví znamená: kde flétna hraje, svítá malá naděje."
"Ty si ho pamatuješ?" Vykulil oči.
"Ne, ale Sebastian jo. Včera jsme rozebírali, co by to mohlo znamenat. Jen s flétnou jsme se neshodli."
"Co tvrdil on?"
"Že to může být v Táboře, nebo kdekoliv na světě."
"A co ty?"
"Že to tam Orákulum dalo jen na ozdobu."
"A to jsem si myslel, že jsi ten chytrý."
"Hele!"