Mick Solace - Syn Solangela

XXVII.

Během oběda za mnou přišel strejda Scami s tím, že pro mě něco má, takže mám po obědě za ním přijít do jeho srubu. A protože jsem byl a pořád jsem neuvěřitelně zvědavý, tak jsem ho poslechl.

Opatrně jsem otevřel dveře od Hádova srubu. Bylo tam stejné šero, jako ve srubu Apaté. Rozdíl byl v tom, že strejda tam měl uklizeno. Tedy až na jeden kus hadru v rohu místnosti.

Scami ležel na posteli a cosi si četl. Nestihl jsem se ani nadechnout, když na mě promluvil.
"Pojď dál, Micku." Odložil knížku a vyhoupl se z postele.
Vešel jsem a zavřel dveře. Sledoval jsem ho, jak míří k tomu hadru. Vzal ho do ruky.
"Našel jsem jí v lese." Mluvil, zatímco ke mně šel. "Vypadá to, že někam letěla, narazila do stromu a zlomila si křídlo." Opatrně mi hadr předal.
Teprve v tu chvíli mi došlo, o čem mluvil. V hadru bylo zamotané fialové dračí mládě. S úžasem jsem na něj hleděl.
"Myslím, že už svou rodinu nenajde." Řekl Scami. "Takže by bylo dobré, kdyby se o ní někdo postarál."
Vykulil jsem na strejdu oči. "To jako..."
S úsměvem přikývl. Okamžitě jsem ho objal, samozřejmě jsem dával pozor na mládě.
Scami mě chytil za ramena a pomalu mě odtáhl. Sklonil se, aby se mi zahleděl do očí.
"Je to ale velká zodpovědnost. Jsi si jistý, že to zvládneš?"
"Zvládnu, určitě jo!" Vykřikl jsem. Asi jsem ji musel vzbudit, protože se pohnula a zívla.
"Ještě jedna věc: jak jí pojmenuješ?"
Vymotal jsem ji z hadru, který jsem následně zahodil. Zvedl jsem ji tak, abych si jí co nejlépe prohlídl. Byla opravdu nádherná. Jen tu její krásu ničil obvaz okolo křídla.
"Sofie!" Zazubil jsem se.
Sofie vydala roztomilý hrdelní zvuk a snažila se mě rafnout do nosu.
Strejda se zasmál. "Bude nějakou dobu trvat, než jí vycvičíš."
"To nevadí. Děkuju moc."
"Nemáš za co. Hlavně dej pozor na to její křídlo."
"Dám, neboj se."

Ještě předtím, než jsem odešel, mi Scami dal užitečné rady o tom, jak se o ní mám starat.

Pamatuju si, jak tátové reagovali, když jsem si jí chtěl vzít domů. Ještě nebyla úplně vycvičená, což by mohl ve světě smrtelníků znamenat problém. Takže jsem poprosil strejdu Scamiho, jestli by se o ní nepostaral. Samozřejmě souhlasil, protože kdo byl nepomohl někomu tak skvělému jako jsem-
James: Zase si tolik nefandi.
Já: HELE! Tohle je MOJE vyprávění! Tak vypa- netlem se!