Mick Solace - Syn Solangela

XXXIV.

Všichni tvorové mají noční můry. A když jste polobůh, máte je častěji, než byste si přáli. O tom by mohl vyprávět James, kterého terorizovala jeho matka.

Bylo po večeři a já ležel ve spacáku, zatímco James spal v mé posteli, ke které jsem ho měl chuť přivázat, jelikož na ni ze slušnosti odmítal spát. Naštěstí jsem násilí použít nemusel, protože zasáhl táta Will, který neměl rád porušování mojí večerky.
Nemohl jsem usnout, takže jsem sledoval svítící hvězdičky na mém stropě.

Po asi hodině se mi konečně začaly zavírat oči, jenže jsem zaslech Jamesovo zakňučení. Opatrně jsem si sedl a koukl na něj. Pořád spal, ale bylo vidět, že se mu nezdá nic pěkného. Pořád sebou házel, přetáčel se a kňučel.
Stoupl jsem si a rozsvítil lampičku na stolku. Chystal jsem se ho dotknout, jenže zakřičel, přičemž jsem leknutím spadl na zadek.

Rychle jsem vstal. James sebou víc cukal a občas se prohnul v zádech, přitom pořád křičel. Vůbec jsem nevěděl, co dělat. Jasně, musel jsem ho probudit, jenže by mi mohl nevědomky ublížit.

O pár sekund později se objevili tátové, kteří se ptali, co se děje. Nemusel jsem jim to říkat, protože jim stačil pohl na křičícího Jamese. Táta Will se ho pokusil probudit bez násilí, ale bezúspěšně.

"K čertu s tím!" Zaklel Nico, který přešel k posteli. Znehybnil Jamese a dal mu opravdu silnou facku.
Táta Will mu chtěl za to vynadat, jenže ono to zabralo.
James se probudil, přičemž sípavě dýchal. Zmateně se rozhlížel po pokoji. Po tváři mu tekly slzy a pot. Pokusil se roztřeseně posadit, ale táta Nico si ho přitáhl do objetí. Začal se s ním houpat a hladil ho po vlasech, přitom šeptal konejšivá slova.

"Dobrý?" Zeptal se mě Will.
"Já jo, ale co James?" Koukl jsem tátovi do očí.
Pousmál se. "Byla to jen noční můra. Bude v pořádku."

Ale já tušil, že nebude. Ta mrcha, která si dovoluje nazývat se jeho matkou, mu způsobovala noční můry pokaždé, když měla pocit, že ztrácí svojí lotku, která jí měla pomoc zničit Olymp. To ovšem táta nevěděl. Ani nikdo jiný, jen já.

Po nějaké době se James uklidnil a od táty se odtáhl.
"Omlouvám se za problémy." Špitl.
"Neomlouvej se." Pohladil ho táta Will. "To, co jsme posledně zažili s Mickem, bylo horší." Zasmál se.
James se na mě tázavě podíval.
"Napadla mě příšera." Řekl jsem hrdě.
"Říkáš to, jako by to bylo něco úžasného." Nadzvedl obočí táta Nico.
"Taky že jo! Zjistil jsem, jak moc jsem inteligentní." Zazubil jsem se.

Ještě chvilku jsme si povídali, než tátové opět vyhlásili večerku a odešli. Já jsem Jemesovi půjčil nějaké větší pyžamo, protože to své měl propocené. Když se převlékl, lehl si do postele a já k němu.
"Je to tu těsné a možná tě skopnu, ale nevadí." Usmál jsem se.
"Tak si lehnu na ze-"
"Ne. Hezky lež tady vedle mě. Když spí víc lidí v jedné posteli, noční můry nepřijdou."
"Když myslíš..." Povzdechl si.
"Já nemyslím, já jenom vím."
Pootočil jsem se a zhasl světýlko.