Mick Solace - Syn Solangela

XXXII.

Po našem posledním rozhovoru byl James nevídaně klidný a to tak, že ho po týdnu pustili ze samotky. Museli ho dát do srubu Hekáte, protože se odmítal vrátit do srubu své matky. Docela ironie, protože se vrátil tam, kde začal.

Bylo docela zajímavé, jak se začal znovu socializovat. Nejdřív se motal kolem mazlíčků polobohů, pak se začal bavit s tichými polobohy, jako je Ginger a Scami.

Tedy ten byl klidný, pokud neviděl Trise, nebo Floretu, ale to je vedlejší.

Nakonec se začal bavit i s ostatními. Sice vypadal unaveně a trochu vystrašeně, ale aspoň jedl a bavil se. Opět se zabýval bojem, upravovaním svojí "hybridní" zbraní a dalšími věcmi, které miloval.

Měl ale problémy nevšímat si těch, kteří byli proti němu. Bohužel si všimal hlavně jich, takže byl věčně někdo schovaný, nebo stál stranou. Což byl problém, protože když něco potřeboval, nemohl si o to říct.

**********************************

Jednoho dne jsme spolu seděli u jezera. Já házel žabky a James se klackem šťoural v zemi. Občas jsem zvedl hlavu, abych zamával tetě Lucy, která létala na pegasovi.

"Chjoooooo! Nemůžu uvěřit, že se budu muset vrátit!" Zabědoval jsem a dramaticky si lehl.

Ano, za dva dny jsem musel pryč, protože tátové chtěli, abych chodil do školy kvůli budoucnosti.

James jenom něco zamručel.
"Co je?" Posadil jsem se.
"Ne-nechci abys odjel." Sklopil hlavu.
"Neboj, mě se taky bude stýskat. Ale-"
"O to nejde! Co-co když mě matka...co když zase-"
"Tvoje matka co?"
James se zarazil. "Nic." Šeptl.
"Počkej, počkej!" V hlavě se mi rozsvítilo. "Tebe ovládala Apáte! Proto ses bál!"
Praštil mě do hlavy. "Neřvi, blbe! Nemusí to vědět celý tábor!"
"P-promiň." Mnul jsem si bolavé místo. "Každopádně se nemusíš bát. Už se to nestane. Máš na své straně hodně polobohů! Poseidonovy děti, Apollónovy děti, pár dětí od Héfaista, Boreásův srub, Scamiho-"
"Jo, chápu! Ale vždyť víš, že jsem pesimista...tohle nevydrží dlouho."
Natočil jsem ho k sobě čelem a chytil za ramena. "Nestane se to, Jamesi. Já vím, že ne." Koukal jsem se mu do očí. "Nikdo z tvých přátel to nedovolí a hlavně já. Jasný?"
Párkrát přikývl.
Pustil jsem mu ramena a usmál se. "A když budeš pochybovat, můžeme se domluvit s táty, jestli se nemůžeme o víkendu navštěvovat, co ty na to?"
Pousmál se. "To by bylo super."

Rozezněl se roh oznamující večeři. Postavil jsem se a natáhl ruku k Jamesovi, abych mu pomohl na nohy. Poté jsme se oba vydali ke srubům, kde jsme se měli seřadit.