Mick Solace - Syn Solangela

XXXIX.

"Počkat!" Zastavil ná strejda Simon těsně před tím. "Když Floreta prohraje, bude mít trest, že jo?"
"Je to důležité?" Řekla otráveně Flo.
"Jasně že jo! Jinak by to nebyla sranda." Uchechtl se.
"Když Flo trpí, je to vždycky sranda." Usmál se táta Nico.
"Proto si se mnou jednat jak s válečným zajatcem, když jsme spolu bojovali..."
Táta Will konverzaci přerušil. "Ano, trest bude."
"Super!" Zasmál se strejda Scami.
"Sadisti." Zakroutila hlavou Floreta. "Díky bohům za Lucy."
"Hlavně Poseidonovi." Usmála se druhá teta.
"Tak jdeeeeeemeeeee!" Zakňoural jsem, popadl strejdu Simona za ruku a táhl ho dovnitř.

"Tak...teď mi vynahradíš čas, kdy jsi byl pryč." Oznámil jsem, aby byl připraven na to, že ho dlouhou dobu nepustím.
Najednou nás teta, která se stala němou, předběhla, z kabelky vytáhla starý fotoaparát a ukázala nám, ať se usmějeme. Jakmile jsme tak udělali, vyfotila nás. Fotku si poté s úsměvem prohlédla.
"Ukaž! Ukaž!" Chytil jsem jí za ruku, aby foťák dala níž.
Zatímco jsem se já zubil s přivřenýma očima, Simon nahodil lehký úsměv. Líbila se mi.
"Pošleš nám je pak?" Zeptal se táta Kostlivák.
Brunetka jen pokrčila rameny.
"Až prohraje, tak vás určitě bude vydírat." Prohodil strejda Scami.
Teta se ťukla do nosu na znamení, že se trefil.

"Žralok!" Vydechl jsem a spolu se strejdou jsem uháněl k první nádrži. V tu chvíli jsem si vzpomněl na strejdu Percyho a jeho schopnost mluvení s rybami. "Lucy! Co říká?"
Dcera boha moří se zamračila. "Že kdyby to bylo možné, všechny by nás sežral."
Zasmál jsem se. "To máte smůlu, pane žraloku. Snad v příštím životě."

Dcera boha slunce najednou začala poskakovat, aby si získala naší pozornost.
"Co? Chceš to vzdát?" Usmál se Simon.
Teta zakroutila hlavou, poté ukázala na nás všechny a pak na foťák. Asi tušila, že někdo nebude chtít, protože sepjala ruce. Takže jsme se všichni nějak k sobě postavili a Flo nás vyfotila. Když fotku zkontrolovala, ukázala palec na horu.

"Páni...to je tak neobvyklé, že nemluví." Řekl Scami.
"A drží se už minutu." Oznámila teta Lucy, která se koukla na hodinky, které Floreta na sobě měla. "Určitě to dá." Podpořila svou kamarádku.
"Nemá někdo obrázek jejího oblíbeného shipu?" Zeptal se Simon.
Němá jen zakoulela očima a vydala se zkoumat další vodní živočichy.
"Já budu hlídat, jestli nemluví." Nabídl se James.
"Jo! Já s Jamesem budeme rozhodčí! Budeme hlídat, jestli Flo nebo vy nepodvádíte!"
"Jakby oni mohli podvádět?" Zajímal se můj kolega.
"Mohli by jí lechtat, podkopávat nohy...prostě by se jí snažili donutit mluvit hroznými způsoby."
"To mě ranilo." Postěžoval si táta Sluníčko.
"Člověk musí být opatrný." Pokrčil jsem rameny.

Všichni jsme se tedy vydali za tetou a já přemýšlel, jak začít konverzaci se Simonem. Nakonec mě napadlo se zeptat na pár historek, které jsem slyšel.

"Prý jsi šel mému tátovi za svědka."
"Hm? Jojo, šel." Nad tou vzpomínkou se pousmál. "Byla to celkem sranda. Hlavně sledovat Flo, jak z toho bláznila."
"Jak bláznila?"
"Všude poskakovala a se všemi třásla."
"Ale teta řekla, žes to dělal ty."
"Vážně?" Na chvilku se zamračil. "Co ještě říkala?"
"Žes od ní pochytil dokonalost...ale to jsem ti neměl říkat."
"Je stejná, jako její otec." Probodl mlčící dívku pohledem.
"Když mluvíš o Apollónovi...proč si myslí, že jsi byl u něj?"
Usmál se a pocuchal mi vlasy. "To je dlouhý příběh." Odbyl mě.

Věděl jsem, že o tom nechce mluvit. Proto jsem hrozně moc litoval, že Floreta nemůže mluvit, protože jsem chtěl vědět, co se stalo, že si myslí to, co si myslí. Pitomá sázka!

----------------------------------------------------------

Poznámka autorky: Tahle knížka bude mít na konec asi víc kapitol, než dva díly AD dohromady XD
Mick: I TY mi lezeš do příběhu?!