Mick Solace - Syn Solangela

LIX.

James:

Během několika dní nám Mickyho rodiče prozradili skoro vše, co na své dovolené zažili, a já s Mickem jsme si pomalu zvykali na to, že jsme pár. Konec konců jsme byli dlouho jenom přátelé, takže to bylo na začátku vztahu hodně zvláštní. Navíc z se Mick z nějakého důvodu rozhodl, že o nás jeho tátům neřekneme.

Mick: Už jsem ti to vysvětloval pětkrát a opakovat se znovu nebudu.

Ale byly to hezké dny, dokud se zase něco nepos-nepokazilo.

Blížil se večer a já ležel na své posteli, přičemž jsem sledoval Micka, který cosi měřil na zdi. Na uších měl sluchátka připojena k poupravenému mp3 přehrávači, broukal si a mírně pohupoval boky do rytmu nějaké písničky.
Zřejmě můj pohled vycítil, poněvadž si sluchátka stáhl a otočil se na mě.

"Bude k tomu tanci i zpěv?" Ušklíbl jsem se.
Mimi našpulil rty. "To je kvalitní hudba, ta by se ti nelíbila."
"Ty zase nesleduješ kvalitní seriály."
"Říká týpek s pyžamem My little pony."
"Právě jsi proti sobě poštval celou brony armádu." Urazil jsem se.
Mick se uchechtl a chystal se vrátit do práce, jenže jsme slyšeli zvláštní zvuky vycházející odněkud z bytu.

Zvedl jsem se z postele, Mick odložil náčiní. Oba jsme se vydali z pokoje pryč, za účelem najít příčinu těch zvuků.
Vycházely z ložnice Mickových rodičů. Oba muži stáli u otevřených dveří a pozorovali muže v montérkách, jak kontroluje topení.

"Nevěděl jsem-"
"My taky ne." Přerušil Micka šeptem hadesovec.
Mick přikývl, nasadil falešný úsměv a vydal se k neznámému.

"Páni! Pravý opravář." Žasl na oko Mick.
"Uhm...Dobrej den." Pozdravil chlap, jehož hlas zněl zvláštně. Asi měl nějaký přízvuk.
Blondýn se jednou rukou opřel o parapet. Začal po něm přejíždět prsty. "V budoucnu chci pracovat jako vy, takže by mě zajímalo, jak moc je náročné studium opraváře."
"Hodně náročné." Zachraptil odpověď.
"Jo, jo. Jasný. Hele, nechci vám kecat do práce, ale takhle to topení ani nezkontrolujete natož opravíte."
"Hele, kluku, nech pracovat profíka a běž si lítat za holkama."

Nedalo mi to - uchechtl jsem se. Will Solace se na mě podezřívavě podíval, jako bych věděl tajemství smyslu života. Ale byl to velice krátký pohled, než se zaměřil na svého syna.

Mick už delší dobu přejížděl ukazováčkem na jednom místě.
"Právě mám za sebou rozchod, takže..." Řekl. Poté se na nás podíval a naznačil, abychom se připravili na útěk, který mohl nastat, jestli by se potvrdili naše obavy.

Tuhle rodinu plnou opatrných lidí jsem zbožňoval. V jedné skříni měli připravené zbraně a tři batohy. V jednom bylo náhradní prádlo, v druhém zásoby jídla, které se nemohli zkazit, pití a ve třetím Mickova udělátka.
Všichni tři jsme si vzali batohy a začali se natahovat pro zbraně, když tu jsme zaslechli řev hefaistovce následovaný řevem nestvůry. Dřív, než jsme stihli příběhnout mému příteli na pomoc, vymotal se z ložnice sám, přičemž si držel zakrvácenou tvář.

"Já věděl, že jsem toho zmrda už někde viděl!" Rozkřikl se.
Will se k němu přihnal a skousl si ret, když spatřil několik odporných škrábanců táhnoucí se šikmo skoro přes celý obličej jeho syna.
"V autě ti to aspoň trochu ošetřím. Teď padáme!"
S tímto jeho zavelením jsme vyběhli z bytu a hnali se co nejrychleji po schodech zanechávajíc řvoucí nestvůru za sebou, přičemž jsme se modlili, aby nepřivolala svoje kamarády.