Mick Solace - Syn Solangela

IX.

"Proč jdeme tudy? Tam tudy je to kratší." Podivil jsem se, když jsme zahnuli do jiné ulice.
"No..." Teta Floreta se ohlédla za rameno. "Napadlo mě si udělat menší procházku."
"Navíc je tu větší klid." Doplnil ji strejda Scami, který byl o něco míň nervózní než teta.
Tak jsme šli.

"Um...Flo?" Ozval se po nějaké době strejda.
"Nic neříkej." Usmála se na mě. "Nebolí tě nohy? Vezmu tě na záda."
"Tak jo." Přikývl jsem.
Teta si dřepla, abych na ní mohl vylézt.
"Dáme si se strej-"
"BĚŽ!" Křikl strejda a předběhl nás. Floreta se rozeběhla.

Myslel jsem si, že je to nějaká hra. Jenže když jsem se koukl za sebe, viděl jsem cosi odporného, co běželo za námi. Přitiskl jsem se víc na tetu a s hrůzou to sledoval.

"Scamandere!" Vykřikla teta.
"Nemusíš říkat dvakrát!"
Najednou jsme se ponořili do temné a děsivé dimenze. Radši bych koukal na tu příšeru, co nás honila.

***********************************

Seděl jsem doma na gauči a klepal se. Byl jsem v šoku. Jaké dítě by nebylo, když na vlastní oči vidělo "bubáka".
V té době jsem to dakázal pojmenovat jako bubáka. No co? Byl jsem malý.
Strejda Scami stál u okna a sledoval ulici. Teta přinesla talíř s nakrájeným ovocem.

"Svačinka." Zapěla.
Přitáhl jsem si kolena k bradě. "Co to bylo? A jak jsme se sem dostali?" Byl jsem hrozně vyděšený.
Teta si ke mně sedla. "Donesli jsme tě sem. Upadl si a praštil se do-"
"Nepraštil jsem se! Honila nás obluda! A pak jsme se objevili v hrozné dimenzi a teď jsme tady! Já vím, co jsem viděl!"
"Micku-"
"Pořád se budeš držet toho, co ti Will s Nicem řekli?" Ozval se strejda. "Pokud dokázal prohlédnout skrz mlhu a pamatuje si to, může to znamenat dvě věci. Víš které, že jo?"
Teta se kousla do rtu. Pak se zvedla. "Jdu zavolat Nicovi, vy dva si zatím hrajte." Vzala si kabát a vyšla z bytu.

"O čem to mluvíte? Co to bylo? Proč šla ven?" Kladl jsem jednu otázku za druhou.
"Ty jsi ale zvědavej." Odbyl mě Scami. "Máš tu nějakou deskovou hru? Třeba Monopoly?"
"Mám."
"Tak si jdi umít nos od té krve a já to jdu nachystat."

************************************

Při hře jsem si strejdu Scamiho oblíbil. Na první pohled sice vypadal jako mrzout, ale ve skutečnosti byl fajn.
On mrzutý byl hlavně když byla okolo něj teta Flo. Měli mezi sebou vztah: přátelské nepřátelství. Jinak to vysvětlit nedokážu.
Hráli jsme si do doby, než nás teta zavolala na oběd.

Když Scami viděl na stole tři krabice od pizzy, oddychl si. "Já se lekl, žes vařila."
"Kušuj a sedej, nebo nic nedostaneš." Posadila se ke stolu a pustila se do jídla. Taky jsme tak udělali.

Strejda spolkl první sousto. "Tak co ti řekl?"
"Že mu to vysvětlí sami. My se do toho nemáme plést." Odpověděla a vzala si druhý kousek svojí pizzy.
"Kdo? Co? Komu?" Zeptal jsem se s plnou pusou.
"To bys chtěl vědět, co?" Uchechtla se.
"Jsi hrozná."
"Vítej v mém životě." Řekl strejda.

************************************

Jakmile přišli tátové, musel jsem se s tetou a se strejdou chtě nechtě rozloučit. Pak jsme si všichni sedli na pohovku, přičemž jsem seděl uprostřed. Táta Will mě chytil za ruku.

"Prý ses dneska porval." Začal táta Nico.
"Ten kluk si to zasloužil." Sklopil jsem pohled.
"My víme. Teta nám to řekla." Táta Will mě pohladil po tváři, na které jsem měl modřinu. Pocítil jsem podivnou úlevu.
"Taky jsi dneska něco viděl, že jo? Něco ošklivého." Pokračoval táta Nico.
"Jo. Co to bylo?" Podíval jsem se na něj.
"Pamatuješ si na tu pohádku o tom podivném táboře pro děti bohů, Micku?"
"Ano. Proč?"
"Víš, Micku..." Táta Will upoutal na sebe pozornost. "To nebyla pohádka."
"Cože?"
"Bohové a jejich děti existují, stejně jako ta monstra."
"T-to není možný." Nervózně jsem se usmál.

Věřil jsem na strašidla pod postelí jako každé dítě, ale na bohy ne. Celých pět let v sirotčinci vtloukali do hlavy to, že žádný Bůh, ani nic podobného, neexistuje.

"Micku. Koukni na mě." Řekl táta Nico a já ho poslechl.
Najednou zmizel ve stínu sedačky a vyšel ze stínu skříně stojící opodál.
"T-t-ty jsi ten H-Hádův syn!?" Vykoktal jsem. On jen přikývl. "To z-znamená, ž-že-" Podíval jsem se na tátu Willa, který zářil skoro stejně, jako slunce. "T-to-"
"Chtěli jsme tě s tatínkem od našeho světa držet co nejdál." Pustil mou ruku. "Bohůmžel dokážeš prohlídnout skrz mlhu."
"To malé děti umí, ale nikdy si ty výjevy nedokážou zapamatovat. Vždycky zatřepou hlavou a myslí si, že ten pán je obyčejný člověk, i když ho před vteřinou viděli s křídly." Řekl táta Nico.
"C-co to znamená?" Trošku jsem se třásl.
"Může to znamenat dvě věci. Buď jsi jen smrtelník, co dokáže vidět skrz mlhu-"
"Nebo jsi, jako my, polobůh." Dokončil za něj táta Will.