Mick Solace - Syn Solangela

VIII.

Hrál jsem si s mým kamarádem Petrem. Postavili jsme si z kostek mini bunkry pro jeho vojenské panáčky, kteří proti sobě měli jakože bojovat.

"Hele, Micku." Přišel k nám Roman a jeho parta. Toho kluka jsem nesnášel.
"Co chceš?" Ani jsem se na něj nekoukl.
"Ty máš dva táty?"
"No a?"
"Takže jsi syn hnusných teploušů?"
"Cože?!"

Do té doby jsem se nikdy nesetkal s homofoby, takže jsem neznal nadávky na homosexualy, ale i tak jsem věděl, že je hodně uraží.

"No však víš! Jsou to buzny!"
Vyskočil jsem na nohy a zatnul pěsti. "To. Odvoláš!"
"Říkám jen pravdu! Jsou to odporný bu-"

Neudržel jsem se. Dal jsem mu pěstí a začali jsme se prát. Nikdo nikdy nebude nadávat mojí rodině. Nikdo!

***********************************

Do třídy vešla teta Flo a za ní šel jakýsi kluk. Učitelka zavolala mým i Romanovým rodičům, aby se spor vyřešil.

"Dobrý den. Jsem Floreta Bakerová." Podala si s učitelkou a Romanovou mámou ruku. "Můj bratr, ani jeho manžel nemůžou přijít. Tak poprosili mě a tady Scamandera, abychom to zkusili vyřešit my."
"Je to sice neobvyklé, ale nedá se nic dělat." Přikývla učitelka.
Ten Scamander se postavil tak daleko, aby si ho nikdo nevšiml, ale i tak, aby všechno slyšel.

"Takže co se stalo?" Zeptala se Romanova máma, která držela svého syna za rameno. "Tedy...na klucích vidím, že se porvali, ale proč?"
"Řekl o tátech, že jsou to odporné buzny!" Zařval jsem.
"To není pravda!" Bránil se ten hajzl.
"Je to pravda!"
"Není!"
"Je!"
Asi bychom se do sebe zase pustili, kdyby nás nedrželi od sebe.
"Promiňte, ale pochybuju, že by to můj syn řekl." Při téhle větě se Roman zatvářil vítězně.
Teta se zamyslela. "Co kdybychom se zeptali ostatních dětí? Třeba něco slyšely."

Ve světě, kde vládnou dospělí, nemají děti a puberťáci šanci uspět. Teta Flo měla štěstí, že vypadala starší. Proto jí poslechli.

Roman měl hrozně málo kamarádů, kteří lhali, aby vypadal jako nevině. Naštěstí pro mě ho zbytek třídy nesnášel a klidně ho práskli.

"J-já se hrozně omlouvám!" Řekla Romanova máma. "Vůbec nevím, kde to vzal! Cítím se opravdu hrozně."
"Chápu vás." Kývla Floreta.
"Omluv se." Koukla na Romana.
"Ne." Odsekl.
Jeho máma mu dala facku a od místa, kde stál Scamander, se ozval jakýsi zvuk. Floreta ho probodla pohledem.
"Omluv se!" Rozkázala znovu.
"P-promiň." Kníkl Roman.
"Omluva se nepřijímá." Založil jsem si ruce na hrudi.
"Micku!" Okřikla mě teta.
"Já bych jí taky nepřijal." Bylo to poprvé, co Scamander promluvil.
"Sklapni!" Floreta si mě přitáhla k sobě. "Musíte Micka pochopit. Pochází z příšerného sirotčince a od té doby, co ho bratr adoptoval, v něm vidí velikého hrdinu a nikdo přeci nemá rád, když mu někdo urazí jeho hrdinu."
"Oh! To naprosto chápu." Přikývla Romanova máma.

***********************************

Domů jsme jeli autobusem. Scamander si sedl úplně do zadu a my před něj. Klečel jsem na sedačce, nenápadně jsem ho sledoval.

"Proč jsi ho vzala s sebou?" Zeptal jsem se tety.
"Protože umí rychle cestovat."
"Mohl jsem tě přenést samotnou. A proč nás nemůžu přenést teď?" Řekl.
Otočila se na něj. "Chtěla jsem, abys poznal svého synovce a už jsem ti vysvětlila, proč to teď nejde."
"Synovec?" Podivil jsem se.
"Micku, to je strejda Scami."

Tak zaprvé: Ano, nedošlo mi, že "Scami" je zkrátka jména Scamander.
A zadruhé: Asi jsi říkáte, že to nebylo tak hrozné seznámení. Ale pro mě to bylo strašné. Ani mě pořádně neznal a už byl svědkem řešení mé rvačky. Navíc jsem měl monokl a u nosu zaschlou krev. Jako první dojem nic moc.