Mick Solace - Syn Solangela

LV.

Když jsem se probudil, zjistil jsem, že deka není nejlepší věc na zastavení Jemese a jeho nadpřirozeného roztahovaní - ve zkratce: jeden centimetr mě dělil od pádu na podlahu.
Zvedl jsem se tedy z postele a pohlédl na svého spícího kamaráda. Jedna moje část mě prosila, abych oné "rozkošné" a chrápající stvoření nechal spát, jak dlouho by potřebovalo. Ta druhá řvala: "Vykonej pomstu a zkopni to monstrum!" Tudíž jsem potichounku obešel postel, lehounce si na ní klekl a strčil do Jamese tak, aby se překulil. Jakmile se jeho tělo s hlasitou ránou dotklo země, praštil jsem sebou do peřin a předstíral spánek, přičemž jsem měl tvář schovanou v polštáři, aby nemohl zahlédnout můj úšklebek, který se mi na tváři objevil při zaslechnutí nevrlého zamručení.

"Micku?" Ozvalo se unaveně. "Vím, že nespíš." Postel se prohnula. "Oh! Že by princezna potřebovala polibek od krásného prince?"
"Škoda, že si tu jen ty." Zahuhlal jsem do polštáře.
James očividně mému huhlání rozuměl, protože mě vší silou plácl přes zadek. I přes bolest jsem se zasmál.
"Jsi hrozný!" Urazil se.
"To byla pomsta." Posadil jsem se
"Za co?!"
"Za všechna zkopnutí z postele v minulosti a za zpochybnění mých sil sám sebe ochránit." Zazubil jsem se.
"Stejně jsi hrozný."
A proto mě miluješ, to jsem chtěl říct, ale místo toho jsem jen pokrčil rameny.

Opět jsem se zvedl z postele a došel ke dveřím, které jsem opatrně otevřel. Před nimi byla malinkatá hromádka prášku - to z té večerní návštěvy zbylo. Už už jsem se chystal vychloubat nad svým úžasným vynálezem, jenže jsem uviděl poškození dveří.

"Co je?" Zeptal se mě James, který chtěl zřejmě projít.
"Stačilo málo a dneška bychom se možná nedožili." Zakroutil jsem zklamaně hlavou. Čekal jsem, že můj bezpečnostní systém bude nejlepší hned od začátku.
Syn Apaté mě poplácal po zádech. "Na štěstí jsi to vyrobil na poprvé tak, abys mě ráno mohl zkopnout." Uchechtl se a já s ním. "A teď uhni. Chci na záchod."

°°°°
James:

Po snídani Mick zavolal svému kamarádovi ze školy, který měl za otce sklenáře, jestli by si nemohl objednat sklo do svého pokoje, které minulou noc utrpělo nemalé zranění.

Ptal jsem se ho, proč rovnou nezavolal do té firmy, ale odpověděl, že ho ten kluk celý rok otravoval s tím, že nechápe matematiku, takže mu to chtěl vrátit.
Mrcha pomstychtivá...

Poté se hned postil do opravy dveří. Byl do toho tak zapálený, že jsem si zahrál na apollónovce a připomínal mu pitný režim.

Bylo mi trochu líto, že se Mick radši věnoval svému vynálezu, než naší společné zábavě. Tudíž jsem se rozhodl, že jakmile dodělá ty dveře, nedám mu možnost pracovat na svém pokoji a vezmu ho někam ven.