Mick Solace - Syn Solangela

V.

Ráno jsem se probudil jako první z důvodu, že jsem potřeboval na záchod. Připadal jsem si jako agent, když jsem se snažil vyprostit ze sevření tátů, aniž bych je vzbudil.

Když jsem se vrátil, abych si vzal mou lamu zpět, zjistil jsem, že jí v objetí uvěznil táta Nico, kterého uvěznil táta Will. Nezbývalo mi nic jiného, než se lamy dočasně vzdát a jít do svého pokoje, kde jsem se převlékl.

**********************************

"Umm...Micku?" Ozval se táta Nico, který zřejmě vešel do pokoje.
Po tu dobu, co spal, jsem se postavil super bunkr, takže jsem ho neviděl. Musel jsem hlavu vystrčit střešním oknem.
Táta se usmál. "Hezký bunkr. Pojď na snídani."
"Ne!" Zase jsem se schoval.
"Tak to si asi ke snídani dám lamu."
"Co?!" Opět jsem vykoukl.
Táta držel lamu před sebou a pomalu couval. Vyběhl jsem za ním. Začala honička, kterou ukončil táta Will tím, že plyšáka zabavil.

U snídaně jsem se tátů zeptal na jejich rodiny a kdy mě s nimi seznámí.
"Promiň Micku." Začal táta Will. "Na tento víkend už mají vlastní plány, ale ten příští určitě přijdou."
"Tak jo." Trochu jsem posmutněl.
"Jo!" Zakřičel, když spolkl poslední sousto. "První! Myješ nádobí!" Ukázal na tátu Nica.
"Ale Mick taky ještě-"
"Mick se nepočítá!"

************************************

S tátou Willem jsem si hrál v mém bunkru, zatímco táta Nico šel pro poštu.

"WILLIME! POJĎ SEM!" Ozval se naléhavý hlas táty.
Táta Will okamžitě vyběhl z pokoje, přičemž poničil bunkr.
Chvíli jsem naslouchal nadávání a zvuku rychlého dupání, než jsem se velmi pomalým krokem vydal do obýváku.

Krčil jsem se u zdi a sledoval scénu před sebou. Na pohovce seděla sténající brunetka, která byla ošklivě podrápaná a pokousaná. Tátové se jí snažili pomoc.

Otočila ke mně hlavu. Měla hrozně unavený pohled. "Kdo to je?" Zeptala se.
Tátové se na mě podívali. Táta Will mi dal pokyn, abych se přiblížil. Učinil jsem tak.
"To je náš syn Mick. Micku, teta Floreta." Představil nás táta Nico a opět se začal věnovat jejím zraněním.
"Ahoj, zlato." Pokusila se o úsměv. "Dobrej rolák."
"Co se ti stalo?" Zeptal jsem se opatrně.
"Napadla mě Chi-"
Táta Will jí věnoval varovný pohled.
"Napadlo mě zvíře, které uteklo ze ZOO."
"Měla bys k doktorovi."
"Broučku, tvůj táta je doktor." Natáhla ruku, která nebyla tolik zraněná a pocuchala tátovi Willovi vlasy.
"Cos tu vůbec dělala?" Zamručel a setřásl její ruku.
"No vracela jsem se z výp- výletu a protože jsem trošku vyprovokovala Lucy-"
"Jakou Lucy?" Zajímal se táta Nico.
"Od Percyho....-no tak jsem si řekla, že jí koupím na usmířenou nějakou mňamku a najednou BÁC! Vyskočila na mě příšera!"
"To bylo to zvíře tak děsivé?" Sedl jsem si vedle ní.
Párkrát zamrkala. Vypadala, že moc nechápe a že brzo usne.
Ehmjáveškoleehm...Pokud jste rozumněli, tak ani muk tátům!
"J-jo. Přesně."

Táta Will jí přiložil ke rtům lahvičku s jakousi tekutinou a ona se napila.
Povzdychl si. "V tomhle stavu tě nikam nepustím. Ještě by se ti něco stalo."
Pokusila se vstát. "Ale ne,ne. Nechci ob-" Svezla se zpátky na pohovku a zakňučela.
"Nerad to říkám, ale Will má pravdu." Přikývl táta Nico. "Moc dobře známe, jaká jsi šikulka."
Teta Floreta zaskučela.

Myslel jsem si, že jsem víc podivnější setkání nezažil. To jsem ale neznal zbytek téhle podivné rodiny.