Mick Solace - Syn Solangela

XII.

Konečně nastal víkend a já už poskakoval na sedačce v autě držíc svůj batoh, ve kterém jsem měl věci na přespání.
"Honem, honem, honem!" Vykřikoval jsem, zatímco táta Nico startoval auto.
"Tak Micku," začal táta Will ze sedadla spolujezdce a otočil se na mě. "Teď budeš celou cestu hezky hodný a potichu, jinak se tatínek naštve a pojedeme zpátky, ano?"
Přestal jsem skákat a rychle jsem přikyvoval.

************************************

Jakmile jsme dorazili, jenom krátce jsem pohlédl na krásu toho údolí a rozeběhl se z kopce dolů. Tátové mi s těží stačili.

"Prooooomiiiiiiiň!" Kvílela teta Flo, která se snažila utéct strejdovi Scamimu, který jí pronásledoval s mečem v ruce.
Bohové vědí, čím ho naštvala tentokrát.
"Nikdy ti neodpustím, ty- Ahoj Micku!" Všiml si mě a schoval meč do pochvy.
S rozeběhem jsem na něj skočil. "Stýskalo se mi!" Vykřikl jsem.
"A co teta? Ta objetí nedostane?" Zeptala se Floreta, přičemž se na ní strejda zamračil.
Nevšímal jsem si ho a tetu objal. Vyzvedla mě do vzduchu, zatočila se se mnou.

"Mi-Micku!" Doběhl táta Will a hlasitě oddechoval. "To-tohle nemů-žeš. Co kdyby se ti něco sta-"
"Přeháníš to Wille." Přiloudal se táta Nico. "Vždyť je v táboře, v tom nejvíc bezpe-"
"No právě!"
"Mickuuu!" Ozvalo se nad námi a hned vedle nás přistál okřídlený kůň, nebo-li pegas, ze kterého seskočila teta Lucy.
"Teto!" Vysmykl jsem se Flo a objal Lucy. "To je tvůj pegas?" Zeptal jsem se, když jsem se odtáhl.
"Jo. Jmenuje se Wave."
"Můžu se svézt? Prosíím!"
"No jasně, že jo!"
"Ehm, ehm." Ozval se táta Will. "Možná až potom. Teď musíme za Cheirónem, takže-"
"Klid bráško." Teta Flo ho objala kolem ramen. "My se o Micka postaráme."
"To abych se bál ještě víc."
"Ale no tak Wille." Zakňučel táta Nico. "Od té doby, co jsme si adoptovali Micka, nemáme čas jen pro-" Zarazil se a podíval se na mě. "Chci tím říct, že máme možnost si zavzpomínat. Tak proč toho nevyužít?"
Táta Will si povzdychl. "Máš pravdu. Ale žádný pegas!" Pohrozil Lucy prstem. Pak vzal za ruku Nica a společně odešli.

***********************************

S tetama i se strejdama jsme hráli na schovávanou a já se schovával v lese. Krčil jsem se za stromem a chychotal se jako největší idiot. Ale to je u dětí normální.
Uslyšel jsem kroky, tak jsem se víc přikrčil. Čekal jsem, že to bude strejda Percy, který pykal, jenže z poza stromu vyšel rudovlasý kluk. Trochu se mě lekl.
Delší vlasy měl opravdu skoro krvavě rudé, oči přízračně modré, že se vám při pohledu do nich zamotala hlava. Kuže byla snědá. Byl o trošku starší, což dokazovala jeho výška. Jediné, co tohle všechno kazilo, bylo to, že brečel.

"N-na co čumíš?!" Zavrčel a odvrátil pohled.
Postavil jsem se. "Promiň. Trochu si mě vylekal. Víš, já-"
"Je mi to fuk!" Vyštěkl.
"Umm...Promiň, ale co se ti sta-"
"Co je ti do toho?! Stejně tě to doopravdy nezajímá!" Podíval se mi do očí.
Cosi mi zatmělo mozek a já byl schopný myslet jen na to, že mě to opravdu nezajímá.
"Ne!" Okřikl jsem se v mysli. "Já to vědět chci!"
"Nemám rád, když je někdo smutný. Takže mi to řekni, abych ti mohl pomoc."
Kluk couvl. "J-jak si to dokázal?" Byl hrozně překvapený.
"Co jako?"
"Zrušil si mou iluzi....Měl ses sebrat a odejít! Nikdo před tebou nezvládl se nenechat zmást."
"Trochu nechápu."
Přešlápl na místě. "Ty asi nevíš, kdo je Apaté, co?"