Mick Solace - Syn Solangela

XLVIII.

James:

Po večeři jsem všem udělal radost tím, že jsem se vysprchoval. Poté jsem šel k táborovému ohni a přisedl si k Veronice a Mickovi, vedle kterého seděla jeho přítelkyně. Když jsem ji zahlédl, jak se tiskne k onomu blonďáčkovi, skousl jsem si jazyk.

"Uf! Už jsem se lekla, že to budu muset použít." Zašermovala ve vzduchu s deodorantem Veronica.
"Tak hrozný to zas nebylo." Na oko jsem se urazil.
"Byls cítit až k nám!" Nakrčila nos Emily, přičemž Veronica zavrčela. "Nech toho, nebo ti nasadím náhubek!"
"Holky, prosím." Ozval se nervózně Mick. "Zkuste se navzájem ignorovat, prosím."

To je další věc, kterou na Mickovi miluju. Snaží se se všemi vycházet a když se dva hádají, pokouší se je uklidnit, aby si nemusel vybírat stranu, protože nechtěl nikoho ranit.

"Tu její nafoukanost-"
"Verů! Prosím!"
"Fajn!" Založila si ruce na hrudi černovláska. "Ale jen kvůli tobě."
Emily se zamračila. Zvedla se, jen aby se mohla posadit Mickovi na klín na důkaz toho, že je jenom její.
Musel jsem uhnout pohledem jinam, abych jí z něj neshodil
Veronica se ke mně naklonila a zašeptala: "Opatrně s tím uhýbáním. Je to dcera Afrodity, takže pozná signály žárlivosti i zamilovanosti."
Jen jsem nepatrně přikývl.

°°°
Mick:

Zase to udělal. Vždycky, když jsem byl s Emily, James uhýbal pohledem. Nejdřív jsem to přehlížel, ale o měsíc napadlo, že se do mojí dívky zamiloval. Mrzelo mě, že mi to nikdy neřekl. Já vím, že nechtěl do našeho vztahu zasahovat, ale kdyby mi to řekl, mohl jsem mu aspoň trochu ulevit od bolesti tím, že bych mu s naším vztahem nelezl tolik na oči.

Každopádně jsem vzal Emily a posadil ji vedle sebe s výmluvou, že mě bolí nohy. Nad tím pokrčila rameny a opět se ke mně přitulila.

***********************************

Když jsme odcházeli do svých chatek, odchytl jsem si Jamese, abych si s ním promluvil. Už dlouho jsem čekal na to, že se mi s tím svěří, ale očividně mi tolik nedůvěřoval, což mě bolelo. Takže jsem se rozhodl mu to vyčítat.

"Měl si mi to říct." Začal jsem smutně.
"A co?"
"To, že miluješ Emily."
Překvapeně zamrkal, pak se uchechtl. "Cože?"
"Ale no tak!" Rozhodil jsem rukama. "Myslíš si, že jsem si nevšiml těch tvých pohledů?! Ovšem že jsem si jich všiml! Ale čekal jsem, že mi budeš důvěřovat, že bych ti nedělal naschvály!"
"Ale já Emily nemiluju!"
"Nelži mi laskavě!"
"Já ale nelžu!"
"TAK PROČ-"
"VEČERKA! VŠICHNI DO SVÝCH SRUBŮ!" Zahulákal jeden z instruktorů.
"Tohle dořešíme zítra." Zavrčel jsem na něj a oddupal do svého srubu.

°°°

James:

Jakmile jsem zavřel za sebou dveře srubu mé matky, opřel jsem se o ně a svezl se na podlahu.
Tohle bylo zlý. V tu chvíli jsem si přál, aby si toho všimla ta nána a ne Mick, který se cítil ukřivděně a mě považoval za lháře. Nejhorší na tom bylo, že to další den chtěl dál řešit. Tušil jsem, že jestli bude v kuse naléhat, tak mu řeknu pravdu, což jsem nechtěl.

"Tohle se nemělo stát." Objal jsem si kolena, na které jsem si položil čelo. "Tohle se nemělo stát..."