Mick Solace - Syn Solangela

XXIX.

Uběhl týden od toho incidentu s Jamesem. Celou tu dobu jsem se o něm snažil zjistit co nejvíc, protože se mi to vůbec ale vůbec nelíbilo. Bohužel jsem zjistil jen to, co jsem dávno věděl. Tedy pokud se nepočítá to, že nejsem jediný, kdo chce Jamesovi pomoc. Takže jsem to musel risknout a jít za Jamesem na samotky, kam ho přemístili kvůli jeho záchvatům, skoro bez ničeho, co bych mohl využít.

**********************************

Stál jsem před samotkou a dodával si odvahu. Po chvíli jsem se zhluboka nadechl a následně jsen zaklepal na dveře. Když se neozvala žádná odpověď, prostě jsem vešel.

James seděl na posteli a koukal se z okna. Bylo vidět, že se o něj apollónovci dobře starají, protože vypadal o mnohem líp, než posledně. Taky jsem si všiml, že má na rukou okovy. Asi pojistka, aby neutekl.

Vklouzl jsem potichu dovnitř a zavřel za sebou dveře.
Odkašlal jsem si. "Ahoj, Jamesi."
Bezzájmu se na mě otočil. Jenže když mě spatřil, jeho výraz se změnil v rozzuřený. Čekal jsem, že na mě zaútočí, ale ani se nehnul.
"Co tu chceš?" Zavrčel.
"Jen jsem nechtěl, abys byl sám." Usmál jsem se.
Pouze si odfrkl a zase se zahleděl z okna.
Přistoupil jsem blíž. "A...taky bych chtěl zjistit, co doopravdy chceš udělat s táborem."
Nereágoval.
"Protože všichni tvrdí, že ho chceš zničit-"
"To chci!" Vyštěkl a probodl mě pohledem.
"Tak proč si mi říkal, žes názor změnil?"
"To bylo před tím, než se proti mně celej tábor spolčil!"
Nastala chvíle ticha.

Nadechl jsem se a zašeptal: "Opravdu celý tábor?"
Určitě chtěl říct "jo", ale zaváhal, díky mé otázce.
Přistoupil jsem ještě blíž. "Někteří se k tobě chovají přátelsky."
Uhnul pohledem. "Předstíraj to." Šeptl.
Drze jsem se mu vetřel do jeho zorného pole. "A maj o tebe strach, jen už to s tebou vzdali."
Zavrčel a odsunul se ode mě dál.
"To ses rozhodl vnímat jen zlo a ignorovat ty, kterým na tobě záleží?"
"To se ti snadno řekne." Skoro jsem ho neslyšel. Obejmul si kolena. "Ty nejsi dítě boha, který chce svrhnout bohy."
"To sice ne..." Přisedl jsem si k němu. "Ale v sirotčinci to nebylo zrovna jednoduchý."
Věnoval mi tázavý pohled.
"Vychovatelky nás braly jako zboží a byly na nás, a hlavně na mě, zlé. Děti nebyly o nic lepší."
Zasmál se. "Jsme si kapku podobní, co?" Zvážněl. "Ale...to neznamená, že zase změním názor."
"Výzva přijata!"
"Co-cože?"
"Donutím tě, abys odmítl zničit tábor!"
"Tak hodně štěstí." Uchechtl se.
"To není třeba!" Vyskočil jsem z postele. "Povede se mi to, protože mám na své straně nejlepší polobohy z tábora."
"Už teď to vzdej."
"Leda v noční můře! A teď mě omluv, mám práci."

Rychle jsem opustil samotku, abych neztrácel čas na záchranu mé rodiny.

**********************************

Zdravím lidi.
Omlouvám se za neaktivitu. Pokusím se psát častěji.

Krásný zbytek večera.
Vaše Flo~