Mick Solace - Syn Solangela

XLII.

Potřeboval jsem na záchod, což byl podle mě v naší rozdělené skupince problém, protože jsem nechtěl, aby nám ostatní utekli. Naštěstí to teta Lucy vyřešila snadno - zavolala na tátu Nica a 'znakovou' řečí mu naznačila, co se děje. Táta jen kývl a donutil druhou část skupiny se zastavit.
Mírně jsem zčervenal, protože se kvůli mému malému problému zastavila celá skupina. Každopádně jsem zamířil na pánské záchodky, zatímco teta s Jamesem čekali venku.

**********************************

Zrovna jsem si myl ruce, když z jedné kabinky vyšel starší muž. Vypnul jsem kohoutek, otočil se a chystal se pozdravit, jenže v tu chvíli mě popadl za krk. Zvedl mě do vzduchu a stisk zesílil. Přitlačil mě ke zdi.

Ano, během jednoho roku jsem byl už po druhé škrcen, jenže tentokrát jsem věděl, že z toho muže můj nejlepší kamarád nebude.

"Já věděl, že cítím poloboha." Promluvil, přičemž mluvil nějakým přízvukem. "Od koho jsi?"
Místo odpovědi jsem zalapal po dechu. Jednou rukou jsem se snažil tu jeho od sebe odtrhnout, tou druhou jsem hledal mou kuličku.
"Ale! Co to tam máš?!" Opět stisk zesílil a to tak, že jsem si myslel, že mi rozdrtí průdušnici. Sám mi kapsu prohledal a kuličku vytáhl. "Hmmm...to vypadá na nějaký přístroj. Že bys byl ten, koho hle-"

Víc nic nestihl říc. Kulička se proměnila v hada a vrhla se muži na obličej.
Jakmile mě pustil, spadl jsem na zem a snažil se pořádně nadechnou, přičemž jsem se rozkašlal. Pak jsem zaslechl zvuky dávení. Podíval jsem se na toho muže a hned se odvrátil. Můj úžasný vynález mu lezl do pusy.
Okamžitě jsem se zvedl a co nejrychleji opustil místnost, protože už jen z toho zvuku se mi dělalo špatně.

"Tak hotovo?" Zeptala se Lucy.
"Ano, madam." Usmál jsem se a teta se zasmála. Krk jsem si kryl límcem mikiny, protože jsem tušil, že mi po tom incidentu něco zůstalo.
Najednou jsem zaslechl bouchání do dveří za mnou. Opatrně jsem otevřel a z místnosti se vyplazil můj hádek, který byl od prachu. Zvedl jsem ho, přičemž se robot proměnil zpět v kuličku, kterou jsem si strčil hned do kapsy s tím, že hádka doma vyčistím.
"Musíš si svoje hračky hlídat." Upozornila mě teta. Přikývl jsem.
Když jsem se podíval na Jamese, měl vykulené oči. Jedině on věděl, proč přístroj oživl. Nenápadně jsem mu naznačil, ať je potichu. Nechtěl jsem přidělávat problémy.

*********************************

Myslel jsem si, že se mi utajení toho, co se stalo, povede. Jenže jakmile jsme doběhli zbytek skupiny, teta Floreta se zamračila. Klekla si ke mně a mikinu mi rozepla.

"Tebe někdo škrtil?" Zeptala se mě.
"Cože?!" Vyjékl táta Will a klekl si vedle tety.
"Vidíš ty modřiny?"
"Co se stalo?!" Vyjel po tetě Lucy táta Nico.
"Já-já nevím!" Vykoktala odpověď.
"Micku?" Přesměroval otázku na mě strejda Simon.
Těkal jsem očima z jednoho na druhého, ale na konec jsem si povzdychl. "Napadla mě asi nestvůra."
"Jak jako 'asi'?"
"No poté, co ho napadl můj robot, tak se mi vrátil od prachu." Vytáhl jsem kuličku.
"No...aspoň žes byl připraven." Brala to pozitivně Flo.
"To jo, ale stejně radši co nejrychleji odsud vypadneme." Rozhodl táta Nico a všichni souhlasili.

"Flo?" Ozval se po pár minutách Simon.
"Hm?"
"Víš o tom, žes prohrála?"
Teta se nejdřív nadechla, asi proto, aby jeho tvrzení vyvrátila, jenže pak jí došla krutá realita. "Do Tartarůůů!" Zakvílela.
"Flo..." Poplácala svou kamarádku po zádech Lucy. "Ale vedla sis dobře."
Strejda se smál. "Jo! Nebudu muset nosit šaty!"
"Tak vymysli trest za nás všechny," řekl táta Nico, "protože bohové vědí, kdy se zase potkáme."
"Ale ten trest musíš vyfotit!" Přidal se táta Will.
"Nebojte, o tohle bych vás nepřipravil."
"Už teď chci umřít." Popotáhla smutně Floreta, které výhra unikla o vlásek.