XXIII.

327 37 3
                                        

Tátové se dlouho dohadovali, jestli budeme cestovat stíny nebo autem. Během toho jsem si stihl zabalit. Spíš jsem se o to pokoušel, protože jsem si do kufru dal skoro všechny hračky, takže jsem ho musel celý vysypat a začít od znova.

"Tátové?" Přišel jsem za nimi do ložnice, protože sám bych si v životě nezabalil.
"Co?!" Vyjeli po mně jednohlasně.
Cukl jsem sebou. "J-jen potřebuju pomoc..."
Will si chytil kořen nosu, jako by chtěl zahnat bolest hlavy. "Promiň. Jsme jen trochu unavení."
"Chce to kafe." Zakýval hlavou Nico.
"Takže nejdřív snídaně, pak balení." Will mě, i přes mé protesty, vzal do náruče a vzal mě do kuchyně.

***********************************

"A jak dlouho tam budu?" Zeptal jsem se, když mi tátové balili věci.
"Pár dní, neboj se." Líbl mě na čelo táta Will.
"Až s tátou dořešíme pár věcí, tak si pro tebe přijedeme." Rozvedl víc Nico.
"Vy tam se mnou nebudete?" Zesmutněl jsem.
Will mě konejšivě obejmul.
"Klid." Pohladil mě Nico po tváři. "Přijedeme si pro tebe co nejdřív. Navíc tam budou strejdové, tety, sourozenci a-"
"Sou-rozenci?" Podivil jsem se.
Táta Will se odtáhl a pousmál se. "Héfaistos má i další děti."
"Takže ta kovadlina byla to 'znamení', o kterém jste mi vyprávěli?"
"Jop. A teď ti dobalíme pár věcí a hned vyrazíme." Zazubil se.
"Ale ještě jsme se nedohodli na dopravě." Připomněl Nico.

Mick Solace - Syn SolangelaKde žijí příběhy. Začni objevovat