Mick Solace - Syn Solangela

LXXIII.

James:

"Dítě klamu a výhně syn,
jeden z nich padne do hlubin.
Avšak kde flétna hraje,
svítá malá naděje.
Oba se hrozbě postaví
a společně jí zastaví.
Pokud ale naději ztratí,
ke zlu s prosbou se obrátí." Odrecitovalo Athénino dítě.
"Tak to je snadný!" Ozvala se Veronica. "Najdeme flétnu a tradá!"
"Nezlehčuj to." Zavrčel Mickův bratr.
"Klid, prosím." Řekl kentour na vozíku znaveně. "Ta flétna tam určitě hraje svou roli, ale nevíme jakou. Takže se zaměříme na ten zbytek proroctví."
"Mě zaujala ta část o ztrátě naděje. Protože James se jí sice drží, ale tenhle kolektiv je-"
"Nech to bejt, Verů." Skočil jsem své kamarádce do řeči.
"Ano, zaslechl jsem pár nepěkných věcí směřované na Jamese." Přidal se Cheirón.
"Pane..."
"Dobře, dobře. Je jasné, že James bude muset bojovat bok po boku s héfaistofcem a jeden-"
"Zemře." Řekla sestra Emily. "Hlubiny smrti, ne?"
"Nebo to jsou hlubiny vody." Řekla Veronica.
"No v Tartaru je mnoho řek, kde se dá zemřít."
"Jasně. Takže hrdinové se vydaj do Tartaru, protože...promiň, ale já důvod nevidím."
"Takže máme dva významy." Přerušil jsem jejich debatu.

Cheirón si povzdychl. "Víc toho dneska asi nezjistíme. Navíc jste určitě všichni unavení."
"Ale ještě není večerka." Upozornila jej jedna z dívek.
"Já vím, ale dneska by bylo lepší, kdyby jste po zbytek dneska zůstali ve svých srubech spolu s ostatními. Zítra vymyslíme jiná bezpečnostní opatření."
"Ale James, já a pár dalších mají sruby pro sebe." Ozvala se Veronica.
"To se snadno vyřeší."

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Mick:

Stál jsem u prostřed Jamesova srubu a prohlížel si polobohy, kteří přišli s ním. Čekal jsem, že si Jamesem promluvím o těch obvinění, kterým čelil, ale tu možnost jsem nedostal.

"Umm..." začal James, "mluvil jsem s Cheirónem a taky tu můžeš zůstat, Micku."
"Docela mi je nepříjemné, že tu budu jako jediný bez svojí polovičky." Ozval se Harry, bratr Simona, který si prohlédl mé otce.
"Mlč. Mohl sis stěžovat na schůzi, ale mlčel si."
Chlapec si jen odfrkl.
"Jestli tě to potěší, můžeš spát na posteli. Tedy...pokud to Jamesovi nevadí." Zkusil to táta Will.
"Ne, ne!" Kroutil Harry hlavou. "Jste starší, takže-"
"Poslyš spr-Harry." ozval se taťka Nico. "My s Willem zažili horší věci, takže spíme na zemi." Rozhodl a začal připravovat svůj spací pytel, přičemž se k němu přidal Will.
Bělovlásek koukl na nás.
"Je jen tvoje." Povzdechl jsem si. Pak jsem Jamesovi zašeptal. "Dobrý? Budeš si chtít promluvit?"
"V pohodě, Mimi." S úsměvem mě políbil.
"Oh prosím! Nechte si to, až usnu!" Zakvílel Harry. "Nebo líp, až tu nebudou dospělí!"
Zrudl jsem a radši se přichystal na spaní.

Proklínal jsem Cheiróna. Mohl je přiřadit k jakékoliv skupině polobohů, kteří jsou ve srubu buď sami nebo ve dvou, ale stejně skončili s námi.

"Tak dobrou, pánové!" Popřál Harry a skoro hned usnul.
"Brou noc." Řekli jsme sborově.
Otočil jsem se směrem k Jamesovi, který měl spacák vedle mého a chytil jsem jej za ruku. Stiskl mi ji.
"Dobrou, Micku." Šeptl.
"Dobrou, Jamesi." Natáhl jsem se a dal mu pusu na nos.