Mick Solace - Syn Solangela

LXXII.

James:

S Emily jsme se chystali nenápadně sejít pod sochou Athény, jenže když jste polobůh, tak Vám plán vyjde jen ve vyjímečných případech.

Jeden syn Deméter napadl Rose, sestru Micka. Pokusili jsme se ho od ní dostat, ale odmítal jí pustit a neustále řval, ať přineseme meč. Malá divká brečela, přičemž se snažila uniknout jeho pěstem.
"CO TO DĚLÁTE?! VŽDYŤ JE TO NESTVŮRA!"
"Co se tu děje?!" Přiklusal Cheirón.
Kluk okamžitě zareágoval a pohlédl na něj. "Cheiróne! Pronikla jsem nestvůra! Tábor je zase v ohrožení!"
"Nestvůra? Kde?!"
"No přece-" Jakmile ukázal na Rose, zarazil se. "A-ale...co tu dělá Rose?! Vždyť tu před chvílí byla ne-nestvůra!"
Jeden apollónovec vzal zbitou dívku do náruče. "Celou tu dobu si mlátil ji. Nestvůra tu nikdy nebyla." řekl poněkud chladně a odnesl ji pryč.

Chlapec vypadal, že se za chvilku zhroutí. "A-ale..."
"Byl to klam." promluvila Mabel, dcera Hekaté.
V davu to zašumělo a já zaslechl pár narážek na mou adresu. Zmocnila se mě panika. Už se to dělo zas.
"Co je?! Dlouho jsem klam nepoužil! Byl bych vysílený! Ne-nejsem jediný, kdo ovládá tuhle schopnost zmást smysly!"
"Tím chceš říct co?!" Vyštěkla Mabel.
"Že...že..."
"Že to mohla být samotná Apaté." Vyslovil svou hypotézu Cheirón. Připadalo mi, že i hmyz ztichl. "Svolejme poradu. Co nejdříve se všichni vedoucí srubů dostaví do hlavní budovy." Odcválal pryč.

Zachytil jsem několik podezřívavých pohledů od polobohů. Myslel jsem, že se pozvracím.
"Jamesi..." Přišla ke mně Veronica a něžně mě objala kolem ramen. "Mají jen strach z tvojí matky. Ve skutečnosti tě nepodezřívají, ale jsi menší zlo. Nemusíš se bát, hm?"
Jen jsem přikývl.
"Nezapomeň, že máš na své straně Cheiróna. Nikdo si k tobě nic nedovolí."
Nevěřil jsem tomu, ale doufal v to.

"Takže asi zítra?" Přidala se k rozhovoru Emily.
"Co zítra?" Zajímala se Veronica
Já nic neříkal, jen jsem se pomalu vydal k hlavní budově. V tu chvíli jsem si přál buď zemřít, nebo najít nějakého mého staršího sourozence. Bohužel jen jedno bylo možné.

**********************************

Seděli jsme okolo pingpongového stolu a já snášel pohledy mých "kolegů". Někteří na mě dívali soucitně, zbytek naštvaně. Z hluboka jsem dýchal, abych to tam vydržel.

Cheirón, který nacpal svou koní část těla do invalidního vozíku, si odkašlal. "Jak víte, jeden táborník napadl tábornici, protože si jí spletl s nest-"
"Nespletl! Byl pod vlivem iluze!" Skočila mu do řeči vedoucí srubu Deméter.
"Ano, to byl. Prosím, vím, že jste rozrušení, ale pokuste se být v klidu." Věnoval mi krátký starostlivý pohled. "Každopádně je tu jistá možnost, že za to nemohl žádný táborník." Pohlédl na Mabel, která byla vedoucí svého srubu a chytala se něco říct. "Mám namysli všechny táborníky, kteří umějí ovládat iluzi."
Dcera Hekaté zrudla a nahrbila se.
"Je tu možnost, že to byla jedna jistá bohyně, před kterou nás James již varoval."
"Ale..." Zamyslel se vedoucí srubu Athény. "Proč čekala tak dlouho? Mohla nás zničit hned a rychle. Vždyť dřív dokázala oklamat i samotného Dia."

V hlavě mi zazněla Morfeova slova: "Proč bohové dělají to, co dělají?"

"Co když jí to přijde vtipný?" Šeptl jsem, ale i tak mě začali všichni vnímat. "Celou dobu nás může zničit nebo ovládnout, ale stejně se zdržovala s mým výcvikem, plánováním a tak dále." Začal jsem si mnout bradu. "Nejspíš...nám dává falešnou naději toho, že něco zmůžeme-"
"A ohromně se u toho baví." Dokončil vedoucí Hermova srubu.
"Dobře, ale to nevysvětluje, proč ovládla Eliota a nechala ho zranit Rose." Pornamenala dcera Nemessis.
"Aby vyvolala paniku." Řeklo dítě Athény. "Chce vidět, jak se zachováme...Cheiróne? Co budeme dělat?" Zněl zoufale.
"Pamatuje si někdo proroctví o Jamesovi?"