Mick Solace - Syn Solangela

LX.

Mick:

Zatímco táta Nico řídil a James seděl na sedadle spolujezdce, taťka Will mi na zadních sedačkách čistil rány na obličeji, které mi udělala mantichora. Snažil jsem se to vydržet, ale stejně mi slzy tekly proudem a sem tam unikl tichý zvlyk či sýknutí.

"Měl jsi štěstí, že to minulo oči." Chytl mě jemně za tvář a prohlédl si jí. "A na kráse ti to ani moc neubralo." Usmál se.
"Díky." Zasmál jsem se.
"Hele, lidi," ozval se ze předu James, "máte taky ten blbej pocit, že-"

Něco těžkého přistálo na kufru auta a rozbilo to sklo, které se vysypalo na mě i tátu, přičemž jsem cítil, že některé střepy mě zasáhly. Samotné auto se zhouplo a předek vysel pár centimetrů nad zemí. Nemohli jsme jet.

"Co to kurva bylo?!" Zařval táta Nico.
"Já nemám náladu to zjistit." Oznámil James, otevřel dveře a vyskočil z auta.
My ostatní se rozhodli stejně a s sebou vzali i batohy, které leželi na zemi u sedaček.

***********************************

"Co tu do psí prdele dělá kyklop?!" Zařval James, když nás nestvůra, která očividně zavinila rozbití našeho auta, začala dobíhat.
"Konečně chápu Annabeth!" Křikl Nico.
Já začal ze svého batohu vyhazovat miniroboty, kteří se postupně spojili dohromady a vytvořili tak jednoho velkého robota.
"Oh otče, prosím! Ať ho to zdrží!" Pomodlil jsem se k Héfaistovi.

Jenže otec mě očividně neslyšel, protože o pár vteřin později můj vynález dopadl pár metrů od nás. Ovšemže z něj vylétlo několik kusů, které zasáhly mě do boku, takže jsem spadl na Jamese, který skončil na asfaltu, přičemž se ošklivě odřel, a tátu Willa zasáhly do hlavy, takže taktéž skončil na zemi ale v tom rozdílu, že byl v bezvědomí. Táta Nico zanadával, což znamenalo, že ho také něco trefilo.

"My tady chcípneme!" Zakvílel James, když jsme se vyhrabali na nohy.
"Přežil jsem zkurvený Tartar! Takže ať mi nějaký kyklop políbí prdel!" Rozzuřil se táta.
Přiběhl k Willovi, hodil si ho přes rameno a nabídl mi ruku. "Dlouho jsem to nedělal, tak se modleme, že neskončíme v Egyptě."
"Co chcete dělat?" Zeptal se James.
Já popadl za ruku jak otce, tak i Jamese a společně jsme se rozeběhli, dokud jsme nevběhli do stínů.

*********************************

Jakmile jsme se vynořili zpět do normálního světa, někdo z nás zakopl a všichni jsme se rozplácli na zemi, přičemž jsme zaskuhrali.

"Jsme-v Tábo-ře?" Řekl roztřeseně táta, který každou chvíli měl napodobit svého manžela a omdlít.
"To se zeptejte apollonovců." Přišla k nám nějaká dívka, kterou jsem v té tmě nemohl poznat. "Hej! Lékárničky! Práce volá!"
"Radši bych se nechal zabít tím kyklopem." Postěžoval si můj přítel.
"Omlouvám se, ale zakoupili jste si jednosměrnou letenku. Vaší štížnost nemůžeme přijmout. Dobrou noc." Řekl táta a usnul.
"Jak dlouho to nedělal?"
"Hmmm...naposledy to bylo, když mi vysvětloval skutečnost bohů a to zmizel jen ve stínu gauče a vynořil se ze stínu skříně." Odpověděl jsem.
"Tak to jo no."