Mick Solace - Syn Solangela

XLI.

James

Po nějaké době jsem si všiml, že dav lidí houstne, což byl problém pro naší skupinu, protože každou chvíli jsem někoho ztratil z dohledu.

Cítil jsem, jak mě někdo chytil za ruku. Otočil jsem se, abych zjistil, že se jedná o Micka.
"Slíbil jsem, že tě budu hlídat, aby ses neztratil." Usmál se.
Zesílil jsem stisk. To, že se ztratím, mě tolik neděsilo. Nejhorší byl pocit, že se kolem nás určitě toulaly nestvůry nebo moje matka a to by bylo horší.
"Co je?" Zeptal se, když si všiml mého nervózního výrazu.
"Bo-bojím se. Co když tu jsou někde matčiny sluhové?"
"Tak je tátové rozsekají na malé nudle, které tety se strejdou rozdupou!" Rozzářily se mu oči.
"Jak si můžeš být tak jistý? Co když nestihnou zareagovat?"
Mick se usmál. Volnou rukou zalovil v kapse u kalhot a vytáhl malou železnou kuličku.
"Potají jsem pracoval na systému, který se aktivuje, jakmile na mě někdo zaútočí."
"Proč potají?"
"Chci si říct o patent a...ehm...občas se to rozpadne." Posmutnil. "Ale plánuju poprosit sourozence, aby mi pomohli zjistit, co dělám špatně! A až budu dospělý, stanu se nejlepším vynálezcem bezpečnostních systémů, který budou určený hlavně pro polobohy, kteří chtějí žit kdekoliv na světě a přitom v bezpečí!" Zdvihl ruku s kuličkou do vzduchu. Poté jí opět schoval do kapsy.
S obdivem jsem ho pozoroval. Už jsem slyšel o polobozích, kteří zachránili svět bohů i smrtelníků různými způsoby, ale nikdy o někom, kdo by udělal něco tak nepatrného, jako by byl bezpečnostní systém. Poté mě to ale trklo:
"Co když už někdo něco podobného udělal?" Pomyslel jsem si. "Všude jsou zaznamenány jenom hrdinské činy, ale ti ostatní polobohové, co zachránili svět po svém? O nich není ani zmínka!"

"A já zařídím, aby se o tom všichni dozvěděli a uctívali tě jako hrdinu!" Řekl jsem.
"Budeme nejznámější polo-"
Najednou nám někdo položil ruce na ramena.
"Tiše, kluci." Upozornila ná Lucy. "Nikdy nevíte, kdo poslouchá."
"Promiň, teto." Nahrbil se Mick.

"Kluci!" Přiběhl k nám boreásovec. "Bylo by proti pravidlům, kdyby někdo rozbil Flo foťák, takže by zanadávala?"
"Bylo." Řekl jsem.

Tehdy bych to nepřiznal, ale v tom foťáku se necházela moc povedená fotka mě i Mickem. Nemohla být ztracena tím, že by fotoaparát někdo rozbil.

"Já to Nicovi říkal." Rozeběhl se zase pryč, přičemž jsme slyšeli, jak volá na tátu Micka, aby zrušil akci.
"Kluci." Zakroutila hlavou teta Lucy. "Snad vy dva zůstanete normální."

Nevím jak Mick, ale já její přání splnil.
Mick: Ha! Dovol mi se zasmát. Každopádně milí čtenáři, milé čtenářky a zvířata, co umí číst. Jamesem jsme se dohodli, že když budete souhlasit, jakoženebudetejinakVáspředhodímdrakovi, tak se ve psaní budeme střídat.
James: A jestli budete souhlasit, budu Vás mít radši. Navíc chci podotknout, že byste hlasovali pro milého člověka, co Vám nevyhrožuje.
Mick: Najednou jsi milý?
James: Pssssssssssssst.
Mick: Bohové...Každopádně se loučíme a u další kapitoly ahoj!
James: Čau!

--------------------------------------------------------

Konečně jsem se pořádně rozepsala XD