Mick Solace - Syn Solangela

XVII.

"To je můj drak!"
Zrovna jsem byl na cestě do kovárny, když jsem narazil na černovlasého kluka s brýlemi. Přiběhl ke mně.
"Všude jsem ho hledal! Pane jo! Ten je zřízenej."
Podal jsem mu ho. "Byl na stromě u lesa."
"Díky moc!" Vzal si ho a pocuchal mi vlasy. Chtěl odejít, jenže jsem ho zatahal za lem trička.
"Mů-můžu pomoct s opravou?"
V tu chvíli se rozzářil. "Budu mít vlastního učně? To je úžasné!" Čapl mě za zápěstí. "Tak jdeme!"

************************************

Čekal jsem, že mu budu pomáhat, jako jsem pomáhal tátům opravit skříň - podávat nářadí. Jenže jsem se zmýlil. Kluk, který se později představil jako Tristan, mě nechal vyměnit nádrž na olej, tlouct do plechu a plno dalšího. Byl jsem radostí celý bez sebe.

"Wow!" Vydechl, když byl robot opravený. " Jsi hodně šikovný. Mám chuť ti ho za odměnu nechat, ale bohužel je to dárek pro někoho jiného, takže..."
"To nevadí!" Zazubil jsem se na něj. "Byla to sranda."
V očích Trise se objevily jiskřičky. "Já ti prostě za odměnu něco musím dát."

Zatímco se přehraboval v krabicích, prohlížel jsem si kovárnu, kde bylo pár Trisových sourozenců. Všichni pracovali na strojích nebo na zbraních.
"Tady." Tris mi strčil pod nos hromadu kovových součástek spojených šroubky.
"Umm...dí-ky" Nejistě jsem si ji vzal.
Černovlásek mi podal šroubovák. "Jsem zvědavý, co z toho smontuješ."
Usmál jsem se. "To budeš koukat!" Popadl jsem šroubovák.
"Rozvíjej svůj talent a jednou budeš mít podobnou kovárnu." Rozpřáhl ruce.
"Budu nejlepší kovář na světě."
"No...hned po mně určitě."
"Co to meleš?" Do rozhovoru se přidala Trisova sestra. "Já budu na prvním místě."
"Kecy v kleci!" Ozval se další héfaistovec.

A tak se stalo, že jsme se tam všichni začali hádat, dokud nezazněl roh oznamující oběd.

***********************************

Seděl jsem na lavičce před hlavní budovou a hrál si se součástky, které mi Tris dal.

"Čau." Přisedl si ke mně James.
"Co chceš?" Zamračil jsem se a poposedl si o kousek dál.
"Zeptat se, co děláš?"
"Proč tě to zajímá?"
"No...jen tak."
"Hm."
"A řekneš mi to?"
"Řeknu to jen tomu, kdo si svých přátel važí."
"To zas narážíš na toho pošuka TJe?" Zakoulel očima.
"Tss!"
"Já ho prostě nemám rád."
Ignoroval jsem ho.
"Ale...tebe si trošku...vážím." Malinko zrudl, snažil se to skrýt tím, že si nechal své vlasy spadat do obličeje.
"Proč zrovna mě?" Získal si mou pozornost.
"Nevím. Prostě chci být tvůj kamarád."
"A proč bych měl chtít já?"
Víc sklopil hlavu. Nervózně si mnul dlaně.
Zasmál jsem se. "Vypadáš jako nakopnutý štěně." Drcl jsem do něj loktem. "Budu tvůj kámoš, jen jsem se ptal."
"Jsi pako."
"Co jsem udělal?"
"Radši mi řekni, co to děláš."
"Víš....já ani sám nevím."
James se praštil do čela a zasmál se.