Mick Solace - Syn Solangela

XXII.

Byl večer po oslavě. Tátové uklízeli, já jsem seděl u stolu, kmital nohama ve vzduchu a uždiboval kousky ze zbytků občerstvení.

"Táto Wille?" Znuděně jsem zkoumal muffin, než jsem si kousl.
"No?" Zrovna myl nádobí.
"Cos myslel tím 'to je konec'?"
Ozvalo se cinknutí nádobí. "Ne, ne. O nic nejde."
"Hmmm." Moc jsem mu to neveřil.
"Will byl jenom v šoku." Ozval se Nico, který zametl poslední drobky na podlaze.
Ani tomu jsem neveřil. A protože jsem věděl, že mi pravdu neřeknou, zvedl jsem se a šel se umýt. Poté jsem se převlékl do pyžama. Už už jsem se chystal jít do postele, jenže jsem k narozeninám dostal super stavebnici od Lea. Nešlo odolat.

**********************************

"Micku? Neměl bys spát?"
Otočil jsem se a uviděl tátu Nica, jak se opírá o futra dveří. Snažil se skrýt úšklebek.
Koukl jsem se na rozdělaného robota v mých rukou. Pak jsem se podíval zpět na tátu a našpulil pusu. "Ještě chviličku." Prosebně jsem zamrkal.
"Hele, já bych ti to dovolil, ale znáš Willa."
"JÁ TO SLYŠEL!" Ozvalo se odněkud z bytu.
Nico se zasmál. "Miluju tě!" Zakříčel do chodby.
"Tentokrát to nezabere!"
Táta se zase na mě otočil. "Tak šup do postele!" Zavelel.
Abych nemusel robota uklízet, strčil jsem ho pod postel, do které jsem si následně vlezl.
Táta Nico mi popřál dobrou noc, zhasl a odešel z pokoje, přičemž zavřel dveře.

*********************************

Během spánku jsem ucítil hrubou dlaň na mých ústech. Dotek to byl velmi opatrný, takže mě nevzbudil. Jenže když stisk zesílil, otevřel jsem oči. Než jsem pořádně zaostřil, tak jsem si myslel, že je to jeden z tátů. Ale jakmile jsem zjistil, že se nade mnou tyčí nestvůra, začal jsem se svíjet. Pokusil jsem se křičet, jenže to bylo k ničemu.
Snažil jsem se po ní ohnat rukou a shodit jí, ale zaklekla mě tak, že jsem nemohl hýbat končetinama. Musel jsem se uklidnit, abych mohl přemýšlet, protože byla jen otázka času, než do mě zaryje své dlouhé drápy.
Pak mi to došlo: z druhé strany zdi, která je celkem tenká, je postel rodičů. Hned u zdi. Snažil jsem se šoupat na posteli tak, abych jí rozvyklal a ona tak narážela do zdi. Za nedlouho se ozývalo bouchání.

Nestvůra se napřáhla. Jenže svůj pohyb nestihla do končit. Skrz její hlavu prolítla dýku. Než se stihla rozypat na prach, táta Nico přiběhl a usekl jí hlavu. Byla to úleva, když jsem se mohl hýbat.
Roztřeseně jsem se posadil a pokusil se rozmrkat slzy.
"Jsi v poř-"
Táta Nico nestihl dokončit větu, protože ho Will odstrčil a uvěznil mě v objetí. Třásl se stejně jako já.
"Říkal jsem ti, že ho do tábora máme vzít hned." Řekl směrem k Nicovi.
Nico jen přikývl a rozsvítil lampičku na nočním stolku. Posadil se k nám.
"Jsou čtyři." Kokl na budík vedle lampičky.
Will se na něj podíval. Vypadalo to, jako by si pohledy vyměňovali názory.