LXIII.

247 25 8
                                    

Mick:

James na mně usnul. Jako by toho už nenaspal dost...Ale nechal jsem ho. Jen jsem si hrál s jeho vlasy a koukal do koruny stromu, kde se sem, tam objevil nějaký ptáček.

Najednou sebou James cukl. Nejdřív jsem to ignoroval, ale pak mi zaril nehty do boků a zakňučel. Chtěl jsem zatřást jeho ramenem, abych ho probudit z jeho noční můry, jenže mě začal drápat, což mi způsobovalo menší bolest. Kousl jsem se do rtu a zavrtěl jsem se.

"Jamesi." Oslovil jsem ho. Překvapivě žádná reakce.
Mírně jsem ho zatahal za vlasy, poněvadž to škrábání se už nedalo vydržet. Jen se zavrtěl a začal naříkat.
"JAMESI!" Křikl jsem, zároveň jsem se pokusil ho ze sebe setřást.
Můj přítel se najednou dal do křiku. Rozhodl jsem se tedy přestat být hodný. Povalil jsem ho pod sebe a profackoval ho. To už zabralo.

Když jsem spatřil jeho uslzené oči, hned jsem z něj slezl a přitáhl si ho do objetí.
"Zase Apaté?" Zeptal jsem se opatrně. Jen přikývl.
Nemělo cenu mu říkat, že to byl jen sen, protože u polobohů noční můry nikdy nejsou jen sny. A on to věděl.
"Už mám toho dost." Popotáhl.
"Já vím."
"Kéž bych se nenarodil."
"Jsi rozespalý, tak meleš blbosti."
"Já jsem bůh blbosti."
Uchechtl jsem se. "Když máš náladu na tyhle debilní fóry, tak jsi v pohodě."
"To je jen klam."
"Ty jo..."
"Co?" Pomalu se odtáhl a utřel jsi oči.
"Co když jsem taky klam?! Co když mě tvoje matka stvořila, aby tě snadněji dostala pod kontrolu?!"
"Bohové, nestraš!" Zasmál se. "Navíc by to nedávalo smysl."
"Proč myslíš?" Naklonil jsem hlavu na stranu.
"Protože by se nikdy nestalo to, co už se stalo."
"To nevíš."
"Ale jo."
"Na to nejsi dost chytrý."
"Au! Moje ego!"
"Nejsi Apollón, takže to přežiješ." Uculil jsem se.
"Ticho! Co když tě uslyší!?"
"Tak mě potrestá a můj táta ho vykastruje."
"Teď mi došlo, že tvůj táta je i tvůj bratranec."
"Nepřipomínej mi to. Je to hrozně divný."
"Ne, to je rodokmen, miláčku."
"Tak mi neříkej."
"Tak broučku?"
"Ne."
"Zlatíčko?"
"Jamesi."
"Cukříčku?"
"To je nechutný."
"A co třeba-"
"Radši toho nech. Pojď. Půjdeme za ostatními."

Mick Solace - Syn SolangelaKde žijí příběhy. Začni objevovat