Mick Solace - Syn Solangela

XIII.

Seděli jsme pod stromem a kluk, který se později představil jako James, mi vyprávěl o své matce Apaté a jeho schopnostech, které po ní zdědil.
Jakožto syn bohyně iluze uměl oklamat všechny smysly a donutit lidi udělat, cokoliv on chce. Něco jako čaromluva a mlha dohromady, akorát silnější.

"To je úžasný!" Vykřikl jsem.
"Myslíš?" Probodl mě pohledem a já jsem se trochu odtáhl. S povzdechem odvrátil pohled. "Moje matka byla vždycky proti bohům. Poslala mě do tábora, abych se vydával za syna Hekaté a zjistil slabiny tábora. Jenže...já si našel přátelé. Už jsem tohle místo nechtěl zničit." Slabě se usmál a přitáhl si kolena k bradě.
"A...co se stalo?" Opatrně jsem se zeptal.
Úsměv mu z tváře zmizel. "Myslel jsem si, že když jim řeknu pravdu, tak...nevím...poděkujou mi a lépe se připraví na možný útok, nebo něco takového. Ale oni..." Hlas se mu zlomil.
Nemusel to dokončovat, aby mi to došlo.
"To je mi líto." Chtěl jsem ho pohladit, ale ucukl.

Ještě jsem se nějakou dobu snažil navázat další konverzaci, jenže neúspěšně.
Pak jsem zaslechl strejdu Simona, jak mě volá, protože byl čas slavit.
Dostal jsem nápad. "Už jsi měl někdy dort?"
"Jo." Odsekl James.
"To je super!" Zvedl jsem se a vytáhl na nohy i jeho.
"Co blbneš?" Zamračil se.
"Chci tě mít na oslavě." Zazubil jsem se na něj.
"Proč?" Zamračil se.
"Jsi můj nový a první kámoš, kterého jsem potkal tady v táboře."
Zatvářil se zmateně. Pak nasadil kamenný výraz. "Co když tě donutím skočit z mostu?"
"Tak bys přišel o jedinýho kámoše." Pokusil jsem se o stejný tón hlasu.
Párkrát zamrkal. Sklopil pohled. "J-jaký je ten dort?"

***********************************

Dostal jsem spoustu hraček a jeden lovecký nůž, což tátu Willa docela znervóznilo. Po čokoládovém dortu se hrály různé hry. James sice nechtěl, ale donutil jsem ho, aby se taky zapojil a nakonec se i bavil.

Oslavovali jsme hrozně dlouho do noci, než táta Nico řekl, že mě odvede do srubu.
"A můžu spát s Jamesem?" Zeptal jsem se, což všechny, především Jamese, zaskočilo.
"P-proč to chceš?" Zajímal se James.
"Proč ne? Kámoši u sebe přespávají pořád. Že jo, tati?"
"No jo." Přikývl táta Nico. "Tak pokud to Jamesovi nebude vadit, tak v tom nevidím problém."
"Ale-"
"Prosím Jamesi!" Přerušil jsem ho. "Mám narozeniny." Udělal jsem psí oči.
James chvíli váhal, ale nakonec přikývl. Tak jsem s ním šel do jeho srubu.

************************************

Kdo by si pomyslel, že se mi první noc v táboře bude zdát zlý sen?
Prudce jsem se posadil. (Kvůli jedné posteli v místnosti jsem spal na zemi.) Oči mě pálili a teklo mi z nosu. Nechtěl jsem Jamese vzbudit, jenže jsem moc nahlas popotahoval.

"Micku...? Co se děje?" Zakňoural unaveně.
"Promiň, vzbudil jsem tě...." Špitl jsem a utřel si nos do rukávu.
Slyšel jsem, jak zavrzala postel. Rudovlasý kluk ke mně přišel a nabídl mi kapesník.
"Díky." Vzal jsem si ho a vysmrkal se.
Kluk si ke mně přisedl. "O čem se ti zdálo?"
Zaváhal jsem. "O-o tom, jak se všichni v táboře pozabíjeli...a tátové taky..."
James mě opatrně objal. "Neboj. Tohle se nikdy nestane." Neříkal to moc přesvědčivě, ale i tak mě to uklidnilo. Odtáhl se a řekl: "Nechceš spát se mnou? Jako...jestli tě to uklidní...."
"To by mi pomohlo."

Oba jsme si lehli do jedné postele a pomalu usnuli. Mě to trvalo o trochu déle, protože jsem ležel vedle toho, kdo mohl v mém snu za zkázu tábora.