LXI.

290 27 12
                                    

James:

Další den jsem se probudil na ošetřovně. Moje lůžko bylo hned vedle Mickova, takže jsem se hned na něj otočil. Seděl na svém lůžku, v ruce držel zrcátko a prohlížel si svůj obličej.
"Dobré ráno." Usmál jsem se.
Mick se na mě koukl. "Je to moc zlý?" Zeptal se místo pozdravu.

Myslím, že kdyby byl u normálního doktora, tak by dopadl hůř. Takhle se mu přes obličej táhli čtyři jizvičky tenké jako nitě.
Postavil jsem se, abych si následně sedl vedle Micka. Vzal jsem jeho tvář do dlaní a líbl ho na čelo.
"Jsi pořád stejně roztomilý, jako v době, kdy jsme se poznali."
Mimi se na mě vděčně usmál.

"Tak já vás přijdu zprdnout za ty vaše kejkle, co jste včera provedli, a vy se vytasíte s pusou na čelo?!" Přikráčela k nám Veronica.
"Ahoj, Verů!" Zacukroval jsem.
"Střč si to za klobouk! Vy jste jako spolu?!"
Pohlédl jsem na Micka, který se mírně přikrčil a zčervenal.
"No...ehm...jo?" Vrátil jsem pohled k Veronice.
"Mně bylo hned divný, že jste byli furt roztěkaní, když jste byli vedle sebe!" Probudil se Nico.
"Já to věděl!" Vystřelil do sedu Will, přičemž se hned chytil za hlavu, kterou měl ovázanou.
"TAK PROTO JSI SE MI VYHÝBAL?!" Vtrhla do místnosti Emily. "KVŮLI NĚMU?!"
"Cože? Ne! Tak to není!" Bránil se Mick, i když jsem toho názoru, že lhal.
"TAK JAK TO TEDA JE?!"
"Drž hubu a táhni do hydřiny prdele!" Vyjela po ní Veronica.
"Tebe se nikdo neptal, krávo!"
"Holky, holky! Klid! Jste na ošetřovně!" Pokusil jsem se je uklidnit.

Emily mi věnovala vražedný pohled těsně před tím, než se zatvářila, jako by jí cosi došlo.
"TOS BYL TY! TYS DONUTIL MICKA, ABY MĚ IGNOROVAL!"
Mick se postavil a stoupl si přede mě. "Jamese z toho vynech! Nic-"
Emily rozhodila rukama. "Už DÁVNO nás oklamal, aby nás mohl později zničit! A teď, protože ví, že můžeš plán jeho matky zničit, tak tě doNUTIL SE DO NĚJ ZAMILOVAT, ABY TĚ MĚL POD KONTROLOU!"

Myslím, že se mě Veronica s Mickem se smíchem snažili bránit, ale já nevnímal. Od té doby, co jsem prozradil svůj původ, jsem byl pro všechny příčina jejich problémů. Někoho jsem přepral? Byl to klam! Někdo něco provedl? Donutil jsem ho k tomu! Někdo se s někým porval? Zase já! Jediné štěstí bylo, že Cheirón byl dost chytrý na to, aby se nenechal zmanipulovat.

Sklopil jsem pohled a zatnul pěsti. Já si svůj původ nevybral. Nevybral jsem si ani to, že matka ze mě udělala nástroj k zabíjení. Nevybral jsem si, koho budu poslouchat. Nevybral jsem si-

Ucítil jsem dlaně na těch svých. Vzhlédl jsem, abych zjistil, že patří Veronice a Mickovi. Emily byla pryč. Veronica se na mě povzbudivě usmívala, zatímco Mick se tvářil pořád trochu naštvaně, ale aspoň jsem věděl, že jeho vztek není mířený na mě.
Úsměv jsem jim oplatil.

"Tak když je ta nána pryč," začala dcera Erose, "tak byste mi mohli říct, kdy, proč a jak jste se dali dohromady."
"Taky by mě to zajímalo!" Ozvali se Mickovi tátové jednohlasně."
"No...ehm...je to dlouhý příběh." Řekl Mimi rozpačitě.
"My máme času dost." Zazubil se Will.
"Ale my ne." Popadl mě za ruku, donutil mě vstát a táhl mě pryč od ostatních.

-------------------------------------------------------

Zase jsem dostala psací náladu, tak proč k tomu nevyužít volnou hodinu, že?

Mick Solace - Syn SolangelaKde žijí příběhy. Začni objevovat