Mick Solace - Syn Solangela

LII.

Ještě jsme s Jamese pár dní byli v Táboře, abych splnil to, co jsem slíbil, a urovnal vztahy se všemi, se kterými jsem ten týden nevycházel. Poté jsme jeli ke mně domů.
Vyznání se Jamesovi zatím neproběhlo. Spoléhal jsem na to, že během toho, co budeme spolu jen my dva, tak se to nějak vyřeší.

**********************************

Seděli jsme na gauči v obýváku. James koukal na My little pony a já naposledy kontroloval plány, abych věděl, jestli jsem na něco nezapomeněl, protože jsem na další den plánoval pokračovat v úpravě našeho bytu.

K tomu My little pony...Když jsem to zjistil, začal jsem se Jamesovi smát, jenže pak se začal navážet do K-popu a to konkrétně do Blackpink. Takže jsme se po dlouhé hádce dohodli, že naše ujetiny, úchylky a podobné kraviny budeme vzájemně ignorovat.

Když jsem konečně odložil plán s fixou na stolek, natáhl jsem se přes celý gauč, přičemž jsem dal nohy na ty Jamesovi. Ten neváhal - popadl fixu a začal moje pihy na nohou spojovat to různých obrazů.
"Baví tě to?" Zamračil jsem se. Nechápal jsem, proč má potřebu po mně čmárat.
"Jop."
"Víš, že to pak jde blbě dolů?"
"Vím, ale já prostě miluju ty obrazce, co tvoje pihy tvoří."

V tu chvíli mě napadla jedna otázka. Tedy tuhle otázku jsem si kladl od chvíle, co jsem chodil s Emily. Co se na mě těm dvoum líbí?
Byla to pro mě největší záhada. Vlasy jsem měl jak z animáku, oči byly velké a moc holčičí, byl jsem nechutně pihatý a moje tělo? Nebyl jsem nijak extra tlustý, ale hubený jsem taky nebyl.
Naštěstí mi teď James mohl tu záhadu objasnit. Aspoň jsem v to doufal, protože když jsem se na to zeptal Emily, jen mě odbyla s tím, že když to potřebuju vědět, tak si nejsem naší láskou jistý.

"Jamesi? Co se ti na mě líbí?" Vysoukal jsem ze sebe.
Zarazil se uprostřed pohybu a podíval se na mě. "Je toho hodně."
"Času je dost." Posadil jsem se.
James zavřel fixu, hodil ji na stůl a natočil se ke mně. "Nejdřív fyzicky: Jsi hrozně roztomilý. Máš nádherné oči, připomínají mi dvě hvězdy. A pihy-" dotkl se mé tváře, "jsou jako miniaturní planetky, na kterých vzniká život a to každý den."
Mírně jsem zrudl.
"Tvůj nos-" ťukl mi do něj, "je tak rozkošně drobný, jako by patřil nádherné panence. Pak tvé rty-" jakmile mi přejel palcem po spodním rtu, zachvěl jsem se, "mi připomíná velký třesk, protože každé slovo, které z nich vyjde, mi připadá, že může stvořit něco dokonalého, i když to někdy bouchne."
Díval jsem se mu hluboce do očí. Bylo šokující, jak popsal mou tvář, jako vesmír, který je neuvěřitelně zajímavý.
"A teď povaha!"
"N-ne! To-to mi stačilo. Díky." Odvrátil jsem pohled. Srdce mi zase svým zběsilým bušením lámalo žebra.
"Ale nechtěl jsi slyšet všechno?" Řekl na oko zklamaně.
"Ne. To je fakt dobrý." Zvedl jsem se. "Jdu si umýt ty čmáranice." Vydal jsem se do koupelny.
"Ale já-"
Zbytek jsem neslyšel, protože jsem zavřel dveře, po kterých jsem se svezl na zem.
Mohl bych říct, že jsem se cítil podobně, jako u našeho prvního polibku, jenže to bych lhal. Tentokrát to byl silnější pocit, než před tím.