Té dívce mohly být maximálně dva roky. Seděla na koberci u krbu a neustále malou ručičkou hladila kožíšek černé kočky vedle sebe. Dívenka tu kočičku milovala. Její rodiče ji pořídili pár týdnu po té, co se narodila. Už tehdy se tahle kočka provokativně procházela po hraně kolíbky a mhouřila na miminko svoje veliké zelené oči. Dívka se vždycky rozesmála až se jí kočka přestala bát a začala skákat do kolébky za ní. Dívka se jí pokaždé zavrtala hlavou do kožíšku a společně s kočkou upadly do hlubokého spánku. Když začala dívka lézt, pronásledovala kočku všude po domě a tahala ji za ocas. Jiného by zdrápala do krve. Po jejím otci se ohnala packou pokaždé, co ji chtěl pohladit, ale ji ne. Když se dívka naučila chodit, vždycky kočku majetnicky popadla do náruče a tahala ji sem a tam. Byly nerozlučná dvojka. Dívka měla tohle svoje zvířátko mnohem radši než svoji vlastní sestru a tahle černá kočička také vypadala, že na dívku nedá dopustit. Měl to být její společník až by v jedenácti vyrazila do Bradavic. Bohužel se tomu tak nestalo.
Kočka jí vlezla do klína a olízla ji láskyplně tvář. Dívka se zahihňala. V jejím klíně se stulila do klubíčka a začala příst. Dívenka přitiskla svou tvář k jejímu teplému kožíšku a usmála se. Bylo jí tak příjemně.
,,Oběd!" zavolala její matka z kuchyně a dívka zbystřila. Její starší sestra, které seděla v křesle naproti ní, se zvedla. Mohlo jí být okolo sedmi let. Měla divoké zrzavé vlasy po otci, obličej posetý pihami a veliké zelené oči.
,,Pojď Rory. Je oběd," postavila se před ni a čekala. Dívenka se namáhavě zvedla na nožky a kočku si přitiskla k hrudi.
,,Rory, nech ji tady. Kočka má jíst na zemi, ne s námi u stolu!" její sestra si dala ruce v bok a propálila kočku pohledem. Dívka ji ochranářsky pohladila po hlavě a kočka na zrzku zaprskala. Její sestra nikdy neměla kočičku ráda. Vždycky na ní nadávala, že všude nechává chlupy a špínu z venku.
Dívka sebou cukla a o kousek ustoupila.
,,Rory," řekla přísně zrzka a přimhouřila oči.
Dívenka se zamračila, ale nakonec kočku pustila na zem.
,,Jsi zlá," řekla tiše a kočka se jí začala lísat k noze. Tohle říkala své sestře často. Vlastně to bylo první, co jí kdy řekla. Její sestra ji pořád jenom komandovala a byla protivná.
,,Já jsem zlá?" uchechtla se zrzka ,,To nemyslíš vážně! Nemůžeš tu kočku furt všude tahat! Je to zvíře a navíc lovec! Když se k ní budeš pořád takhle chovat, tak zleniví a ztloustne. Přestaň se na ni tak fixovat. Není to člověk!"
Ano, nebyl to člověk. Přesně proto ji měla dívenka ze všech nejradši. Zvířata byla upřímná a vděčná na rozdíl od lidí. Na rozdíl od zrzky před ní.
,,Mamí," řekla plačtivě dívka. Chystala se odejít z místnosti a zavrtat se mámě do náruče. Postěžovat si jak je na ni její starší sestřička zlá a jak jí neustále poroučí.
,,Rory, přestaň fňukat! Je to jen kočka!" vykřikla zrzka a máchla naštvaně rukou k černé kočce na podlaze. Z její ruky vytryskl oslepující paprsek světla. Na chvilku dívku dokonce oslepil. Prořízl celou místnost a ozvala se tichá rána. Pak se světlo začalo postupně vytrácet a dívka se všimla překvapeného výrazu své sestry. Zděšeně sledovala svoje ruce.
Co to právě udělala? To světlo vytrysklo z jejích rukou.
Dívku v nose zaštípal smrad. Jakoby se něco pálilo. Znechuceně nakrčila nos. Z podlahy začala stoupat pára. Obě se na ni zadívaly.
Na koberci ležela dívčina milovaná černá kočička. Na dvě poloviny. Hlavu s předními packami měla oddělenou od zbytku těla. Maso, kde byla rozdělena, bylo spálené a kouřilo se z něj. Dívenka zděšeně vykřikla. Okamžitě padla na kolena ke svojí chlupaté kočičce a po tváři se jí začali kutálet slzy. Pohladila její hebký kožíšek a vzlykla.
Její sestra ji rozpůlila! Byla na ni naštvaná a rozpůlila ji její kočičku. Jejího milovaného přítele. Zvedla svůj pohled k ní a probodla jí pohledem. Tak moc jí v tu chvíli nenáviděla. Určitě jen žárlila. Dívka měla kočku radši než ji a trávila s ní víc času a tak se její sestra pomstila. Tohle byl trest. Měla chuť jí taky rozdělit na dvě části. Ať ví jaké to je. Oko za oko. Zub za zub.
Její sestra tam pořád jen překvapeně stála a nahlas oddechovala. Její zrzavé vlasy zesvětlali a z očí se vytratila zeleň. Nahradila jí pronikavá zářivá žlutá. Z tváře zmizeli pihy a celá její kůže teď tak nějak zlatě zářila. Byl to ohromně děsivý pohled. V té době ještě dívka nevěděla, co přesně se stalo. Nevěděla čeho přesně byla svědkem. Nevěděla, že byla přítomna toho, jak se zrodila Sunshine.
![](https://img.wattpad.com/cover/249439061-288-k555594.jpg)
ČTEŠ
Sunshine | HP
Fanfiction- Znáš Auroru Delacroix? ~ Jo? - A máš ji rád? ~ Pfff, to je vtip? Jasně, že ne...počkej, to chceš jako říct, že někdo snad jo??? ***** Aurora je spratek. Jinak se popsat asi nedá. Žije si jako v pohádce, nic ji nechybí a ona se přesto k lidem chová...