Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

5.

Ahoj!!

Věnováno AnimeKiki_official <3 

Na jeho dotaz jsem jen kývl, proč byl tak překvapený, když jsem zmínil volejbal? Myslí si snad, že kvůli své výšce ho hrát nemůžu, stejně jako si to mysleli ostatní? Yaku, jsi vážně tak natvrdlý, že si u každého hned myslíš jen to špatné. Třeba ho tvoje výška nezajímám třeba taky hraje volejbal a je rád, že poznal i někoho jiného, kdo ho hraje. Dobře, dobře...možná bych v něm neměl vidět hned to nejhorší. 

,,Mám volejbal hrozně rád...pověz, hraješ za nějaký školní tým u vás v Japonsku?" 

,,No nestydím se říct, že za jeden z nejlepších. Máme úžasného kapitána a ještě lepšího nahrávače, je to milovník her díky čemuž ví, jak zasáhnout nebo čemu se vyvarovat. A ty jsi hrál tam u vás volejbal." 

,,Hrál...bylo to asi jediné, při čem jsem se cítil naživu." 

,,Tak to abychom tě šli oživit. Všiml jsem si, že už tam jsou nějaký kluci, přidáme se k nim?" 

,,Nemám s tím žádný problém." s úsměvem jsem odpověděl. Rukou ukázal na směr, kterým se rozešel. Následoval jsem ho. Když jsem se na něj tak díval, možná bych i risknul pohlazení za cenu toho, že by mě kousl. A s tím vrabčím hnízdem i zezadu vypadal roztomile. Jen mi stále vrtalo hlavou, kolik mu tak asi může být a z jeho výšky se to dalo jen těžko odhadnout, ale asi bych řekl tak dvanáct až patnáct, starší než já být určitě nemůže. Došli jsme k hřišti, jestli se to dá tak vůbec nazvat, kde už byli nějaký kluci. Na jedné půlce se zdáli být fajn kluci a na té druhé jen povýšení spratci, kteří si dobírali ty první. Asi se jim líbilo hrát v přesile, no měli bychom to napravit. Ovšem než jsem stačil cokoliv říct, Yaku se ujal slova. 

,,Můžeme se přidat?" optal jsem se. jelikož jsem se nemohl dál dívat na to, jak se nad nimi povyšují. Jeden z protějšího týmu nadzvedl obočí a na tváři se mu rýsoval pobavený úsměv. Tak a teď to přijde, hlavně se ovládej Yaku. 

,,Hezký míček, ale umíš s ním vůbec zacházet, když jsi tak malý?" 

,,Myslíš si snad, že malý lidi hrát volejbal nemůžou?" musel jsem zasáhnout. Nevím proč, ale ta jedna věta smřovaná na Yakua mě dostatečně vytočila. 

,,A ty jsi jeho ochránce?" zeptal se a hned na to se začal smát. 

,,Koukám, že mluvit ti jde. Jestli neveříš, že s tím umím zacházet, proč se nepřesvědčíš...už teď vím, že jsem lepší. Přidáme se k vám." řekl jsem těm, kde chyběli dva hráči. 

,,No tak to se ještě uvidí." 

Jsem sám v tymu, kde jsou všichni vyšší než já a jen Kenma je tak na stejné úrovni a s nimi jsme porazili i o dost vyšší hráče, než byli ti namyšlení idioti. Nenechám se jimi zastrašit. ,,Když řeknu mám, tak počkejte, než míč vyletí do vzduchu." oznámil jsem ostatním. Neměl jsem v plánu nechat padnout jediný míč na zem.

Líbila se mi jeho odvaha a poté, co zmínil, mi došlo, že on musí určitě být libero. Začal podávat tým povýšených lidí. Míč letěl do vzduchu. Yaku křikl, že ho má a my jen čekali, až se míč objeví nad námi. Musel jsem uznat, že pohybovat se v písku nebylo tak lehké jako v tělocvičně, ale přesto jsem stihl doběhnout ke kraji síti, kam poslal další z nás míč a zasmečovat ho tak, abychom získali bod. 

Už teď jsem viděl, jak se jeho pobavený úsměv kroutí do nehezké grimasy. Vzal jsem si míč, abych jim ukázal, jak se správně podává. Též ho vybrali, ale tak neohrabaně, že ho jen ztěží dostali přes sít. Ovšem byl tak blízko, že bylo snad nemožné ho zachytit, jenže než dopadl, Yaku se objevil pod ním. Doslova sjel po písku, jen aby ho mohl přijmout. Byl úžasný, opravdu úžasný. Další bod jsme také získali my. Nakonec se jim také podařilo získat nějaký ten bod, ale řekl bych, že je Yaku spíš nechal. Když únavou padali do písku, přestalo se hrát. Ten malý klučina měl stále pořád dost energie. 

,,Víš, příště bys měl raději míň mluvit a víc hrát a nepodceňuj malý lidi." řekl jsem a rukou naznačil Levovi, ať jde za mnou. 

Pokračování příště...