Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

60.

Ahoj!!

Bežel jsem k jedinému člověku, který by mi mohl zvednout náladu. Nezastavoval jsem se, neohlížel se za sebe, prostě jsem jen běžel dál, dokud jsem se nedostal do svého cíle. Zadýchaný jsem zvonil na Levovo zvonek a čekal, až mi otvře, abych mu mhl skočit kolem krku a obejmout ho. Jenže mi otevřela jeho mamka a já nějak nemohl zastavit a objal jsem jí. Sice jen na pár vteřin, ale bylo to tak trapné. Neměl bych být tak zbrklý. 
,,Pardon, je doma Lev?" optal jsem se a nevinně se usmál. 

,,Ano a děkuji za to objetí. Pojď dál." řekla též s úsměvem.
,,Leve, máš návštěvu!" zakřičela.

Teď mi to tak došlo, když jí volala moje máma, ví to. Já se ani nezeptal Leva, jak to bere, ale nevypadá naštvaně. 
,,Vám nevadí, že mě Váš syn miluje?" 

,,To je dost hloupá otázka. Jak by mi to mohlo vadit? Je to pořád můj syn a jeho úsměv a štěstí je pro mě vším. Navíc má za sestru Alisu, která neumí držet jazyk za zuby a už před rokem se zmínila o jeho orientaci a nedávno i o tom, co se stalo na dovolené, tušila jsem to." 

,,Taky bych ti to řekl, ale jaksi mě všichni stihli předběhnout." řekl jsem a objal ji. Poté jsem pohlédl na Yakua, který nevypadala úplně ve své kůži. 
,,A ty jsi utekl z domu, že jsi celý zpocený a rozcuchaný?" optal jsem se starostlivě. 

,,Ne, jen jsem tě chtěl vidět co nejdříve..." hlesl jsem a jemně se usmál. 

,,Nechám vás o samotě, když budete něco chtít, stačí říct." s těmito slovy odešla. 

,,Já ti tak závidím. Proč máš tak skvělou mamku?" 

,,Ta tvá to jistě taky pochopí a snad to bude všechno dobré." řekl jsem a ukázal směrem nahoru, abych ho zavedl do svého pokoje. 

,,U ní je mi to jedno, tátovi to nevadí, ale ona normálně chtěla, abych přestoupil na jinou školu nebo se rovnou přestěhoval. Není normální." 

,,Celkem ironie. Než se o nás dozvěděla, doslova mě zbožňovala. Vždycky jsem si říkal, jestli mě bude mít ráda, až zjistí, že miluju jejího syna, no teď už odpověď vím." 

,,Taky jsem si říkal, jak se bude tvářit, až zjistí, že nejsi tak úplně podle jejích představ. Ze začátku mě štvalo, jak o tobě pořád básnila a srovnávala mě s tebou. Byl jsi pro ní tak dokonalý, ale tohle jsem rozhodně nechtěl, i když ten její výraz stál za to." 

,,Na to jak jsi malý, jsi tak škodolibý." 

,,Už zase zmiňuješ mojí výšku? Nezapomeň, že na to, jak jsem malý, mám pořád větší sílu než ty." 

,,Jo tak se předveď." popichoval jsem ho a stáhl ho za ruku k sobě. 

Vyvlíkl jsem se z jeho sevření, ale následně jsem se tam kvůli jeho dlouhým pažím ocitl znovu. Ty prevíte jeden. I podruhé se mi to podařilo, ale opět jsem skončil natisklý na jeho hruď. Když se tak stalo i potřetí, vzdal jsem to. 

Bylo to jako tančit na bále. Pousmál jsem se, když se nechal objímat a sám mi objetí oplácel. 
,,Možná jssi silnější, ale nezapomeň, že mým pažím nikdy neutečeš." pošeptal jsem a políbil jej do vlasů. 

,,Možná už ani utíkat nechci, líbí se mi, když mě objímáš. Miluji tě, Levochko." 

,,Taky tě miluji, ale neříkej mi tak nebo..." přerušil mě. 

,,Nebo? Co pak bys mi udělal, Levochko?" škádlil jsem jej. Avšak on mě popadl a hodil mě na postel. Během vteřiny se ocitl nade mnou. Sklonil se k mému krku a lehce do něj kousl. Někdy mám pocit, že jsem začal chodit s upírem. 

,,Nebo budeš žadonit, abych nikdy nepřestal." pošeptal jsem a začal jej líbat na krku. 

Pokračování příště...